Jaroslav Dietl, scenárista seriálu
1929 - 1985
Český dramaturg, filmový a televizní scenárista a dramatik.
tvorba Jaroslava Dietla
* 1959-60 Příběhy rodiny Bláhovy * 1961, 1963 Tři chlapi v chalupě * 1966
Eliška a její rod * 1967-68 Píseň pro Rudolfa III. * 1970 Alexander Dumas
starší * 1971 Prameny * 1972 Byli jednou dva písaři * 1972 Dispečer a
kapela * 1975, 1984 Slovácko sa nesúdí * 1975 Nejmladší z rodu Hamrů *
1976 Muž na radnici * 1977 Žena za pultem * 1977 Louis Pasteur * 1978,
1981 Nemocnice na kraji města * 1979 Inženýrská odysea * 1979 Plechová
kavalérie * 1981 Okres na severu * 1982, 1986 Malý pitaval z velkého
města * 1983 Doktor z vejminku * 1985 Rozpaky kuchaře Svatopluka *
1985 Synové a dcery Jakuba skláře * 1986 Frankensteinova teta * 1987
Velké sedlo, Válka volů
V letech 1950 - 1955 studoval filmovou dramaturgii na pražské FAMU. Autor
scénářů k filmům (Ženu ani květinou neuhodíš, Ďábelské líbánky, Nejlepší
ženská mého života, Tři chlapi na cestách, Causa králík) a televizních
seriálů (Tři chlapi v chalupě, Eliška a její rod, Píseň pro Rudolfa
III., Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Žena za pultem,
Nemocnice na kraji města, Inženýrská odysea, Okres na severu,
Malý pitaval z velkého města, Synové a dcery Jakuba skláře).
V rozmezí let 1953 - 1973 pracoval jako dramaturg Československé
televize (inspiroval a konstituoval celou řadu formátů především
v oblasti televizní zábavy), odkud odchází mimo jiné po ukončení
svého členství v KSČ v roce 1973. V téže době byl rovněž krátce
členem tvůrčí skupiny K. Faixe ve Filmovém studiu Barrandov.
Jeho hlavní úspěchy jsou ovšem spojeny s mnohostrannou prací
autorskou, jež zahrnovala televizní skeče, estrády, včetně velkých
silvestrovských revuí, malé komedie, adaptace a další. Především
je však jeho jméno spojeno s počátky našeho televizního seriálu,
v němž zakládal a reprezentoval větev, orientovanou na původní
příběhy ze současnosti. Od roku 1974 se stal spisovatelem ve
svobodném povolání. V letech 1971 - 1980 zpracoval Jaroslav
Dietl podle diváckých námětů celkem 198 bakalářských příběhů.
Ve jménu touhy bavit lidi vyprávěním příběhů pro uvedení v televizi
- jednom z nejdůležitějších mocenských orgánů bývalého režimu -
uzavřel tento muž svou "smlouvu s ďáblem". Stres, který z toho
vyplýval, se spolu s hektickým způsobem práce i života spolupodepsal
na jeho zdraví i předčasném úmrtí.
„Všechno kolem sebe vnímám jako hru a možná proto nejsem spisovatel,
ale dramatik“, tak popsal svůj život Jaroslav Dietl (*22.5.1929
Záhřeb, †29.6.1985 Praha). Filmový a televizní scénárista, který ale
především zůstává dodnes nepřekonaným otcem českého televizního
seriálu. Zaplnil obrazovku přitažlivými lidskými osudy, udržel
pozornost diváků a přitom všem nabídl ještě také herecky zajímavé
příležitosti. Potvrzují to vždy čas od času divácky vděčné reprízy
Dietlova zřejmě nejúspěšnějšího televizního seriálu Nemocnice
na kraji města. Nemocnice opravdu není dokumentem o stavu našeho
zdravotnictví na konci sedmdesátých let, ale koneckonců Jaroslav
Dietl nebyl dokumentaristou. Jaroslav Dietl byl vypravěčem příběhů,
které dokázaly zaujmout, dojmout i rozesmát. Podmanil si televizní
médium naprosto jedinečným způsobem. Psal umělé televizní příběhy,
které sledovali jak diváci, kteří jim bezvýhradně věřili, tak i ti,
kteří si ještě o to víc v kontrastu televizního seriálu a skutečnosti
uvědomovali drsnou pravdivost okolního světa.
Dietlovy seriály nikdy nehrály proti pravidlům televizní dramatiky,
naopak. Jaroslav Dietl věděl, že se autorovi musí podařit, aby vytvořil
fikci, která diváky strhne natolik, že se už neptají, jestli je to
pravda - ale přejí si, aby to pravda byla. Když skončil televizní
seriál o práci stranického tajemníka - Okres na severu, přátelé
Jaroslava Dietla nechápali, jak je možné, že i "tohle" udělal tak,
aby se to lidem líbilo. Bylo to neuvěřitelné, ale bylo to přesně
tak - spokojeny byly obě strany - mocní měli téma, diváci lidské
příběhy. Jaroslav Dietl uměl pro televizi psát, pochopil její
zákonitosti a věřil, že v jakémkoli prostředí mohou v jeho scénářích
žít dobří i špatní hrdinové. Psal nejen vlastní scénáře televizních
inscenací a seriálů, ale pod jeho rukama dlouho ožívaly i ty nejmenší
povídkové miniatury příběhů z diváckých dopisů - televizní Bakaláři.
I tady platilo, že po Dietlově smrti se už nikdy nepodařilo navázat
na jeho styl, který měl v sobě smysl pro humor, lehkou stavbu příběhu
i dramatickou zkratku.
Základem úspěchu Jaroslava Dietla byl nejen jeho nesporný talent,
ale stejně tak i velká pracovitost. Měl přesný denní řád, který se
snažil dodržovat, ať byl kdekoliv. Věděl, kolik stránek musí denně
opravit a kolik nových napsat, záleželo mu na přesné poloze psacího
stolu - nikdy se např. nechtěl při psaní dívat z okna ven, tam, kde
byl viditelný pohyb. K práci nad novým scénářem potřeboval někdy
doslova absolutní klid a soustředění.
Jaroslav Dietl byl nejlepším televizním autorem své doby. Kritici
mu vyčítají, že jeho televizní seriály se jen tvářily jako realita.
To ale Jaroslav Dietl nikdy nepopíral. Nepsal přece odborné práce
nebo literaturu faktu, spíš televizní pohádky pro dospělé. A je
opravdu chybou autora, když jeho práci divák uvěří, když mu naslouchá
a ztratí přitom potřebný odstup? Někdo možná namítne, že Jaroslav
Dietl jen sloužil ideologii a byl spolutvůrcem masové kultury, tak
jaké je to vlastně umění. Ale srovnávejme jen to srovnatelné. Televizní
příběh není kniha nebo divadelní hra a scénárista televizních seriálů
nemusí být Hemingway nebo Shakespeare. Od jisté doby ale platí, že by
dobrý český televizní scénárista měl být alespoň takovým vypravěčem,
jako byl Jaroslav Dietl.
použité prameny:
stránky www.ceskatelevize.cz, zpracováno na základě článku Roberta
Tamchyny z ČRo
|