Žena za pultem se vrátila a slavila úspěch
A je tady po majoru Zemanovi zřejmě nejdiskutovanější Dietlův seriál. Prodavačka
Anna Holubová měla svým příkladem obyčejné "ženy z lidu" jít statečně vstříc
problémům a s přehledem i rozvahou je vyřešit. A kdyby se příběh prodavačky
nezdál dost příkladný, Jiřina Švorcová v hlavní roli už nenechala nikoho na
pochybách, že to myslí opravdu vážně.
Diskuse na téma vysílat, či nevysílat tyto seriály poplatné době, ve které byly
vytvořeny, patří na stránky jiných časopisů. Pravda ale je, že když televize Prima
odkoupila od České televize práva na tyto normalizační seriály a začala je vysílat,
zvedla se výrazně její sledovanost. Sentiment? Vzpomínky?
Co se týká Ženy za pultem, věděla bych o jednom důvodu, proč jsem si v době
repríz tohoto seriálu zapnula televizi také. Stačí se podívat na hvězdné herecké
obsazení. Co mě se týká, klidně přiznám, že ani takhle prvoplánový seriál o
zamilované prodavačce středního věku mi neubral zážitek z mistrovského herectví
Vladimíra Menšíka, Dany Medřické, Hany Maciuchové nebo Zdeňka Řehoře. Seriál
se vysílat v nejbližší době nebude, ale berte jeho zařazení do naší seriálové
rubriky jako další připomenutí toho, co se v někdejší Československé televizi
vyrobilo.
Televize Prima zaznamenala u prvního vysílání, v roce 2002, velký úspěch. Seriál
sledovalo přes 2 miliony diváků. Tři měsíce po odvysílání posledního dílu, už v
roce 2003, nasadila Prima Ženu za pultem do vysílání znovu. To už ji sledovalo
necelých 500 tisíc diváků. Seriál se musel odvysílat tak brzy za sebou kvůli
vysílacím právům. "Vyplývá to z krátké licenční doby, kterou nám při nákupu
stanovila ČT. Práva platila pouze na rok," řekl tehdy ředitel televize Prima
Martin Dvořák.
V jiné zemi by byl Jaroslav Dietl patrně scenáristou světového jména. Oplýval
nápady, měl obrovský talent a cit pro psaní dialogů, byl nesmírně pracovitý a
ambiciózní a neměl problémy s nejrůznějšími zadáními. Asi skvělé předpoklady
pro ring tak velký, jako je třeba Hollywood. Žil ale tady a v době, kdy mu
práci zadávali často cenzoři a určovatelé socialistické kultury. A tak psal
příběhy také někdy podle toho, jaké vrstvě obyvatelstva bylo zapotřebí se v
té či oné době věnovat - tolik k takzvané "politické objednávce". Bylo
zapotřebí zviditelnit havíře? Vznikl Dispečer a děvčátko z kolonie. Byly volby?
Muž na radnici. Zemědělství? Plechová kavalérie. Bylo zapotřebí oslovit
pracující ženy? Odpovědí byla Žena za pultem. Některé "zakázkové" seriály
se povedly víc, některé přece jenom trochu míň. I přes tyto "objednávky" ale
Dietl díky své řemeslné schopnosti dokázal vytvořit příběhy, při kterých divák
zapomněl, že sleduje výsledek zadání politického úkolu. A v rámci spravedlnosti
je zapotřebí dodat: Dnes mají všichni autoři možnost psát volně, bez zadání,
mohou být otevření, mluvit pravdu, mají podmínky, o kterým se autorům tehdy
ani nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou
neživé, zápletky banální. A tak nezbývá jen dodat, že představa, že by "král
seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní.
PETR HANIČINEC: "Sledoval jsem letité váhání televizí, zda vysílat,
či nevysílat. Hlavním důvodem byla určitě osobnost Jiřiny Švorcové.
Nikdo si s ní nechtěl "polepit" svůj mravní profil. Ale ona byla
výborná herečka a při natáčení velká profesionálka. Na seriál vzpomínám
tak, že to pro mě byla dobře odvedená práce na dietlovském seriálu o
obyčejných lidech, za kterou se snad nemusím stydět. Role nebyla těžká.
Každý se mě ptá na tu postelovou scénu. Pohoda! I když nejsem puritán,
dnešní polopornografické scény by tenkrát pro nás byly naprosto
nepřijatelné. A kvůli Ženě za pultem jsem byl dokonce soudně žalován.
Někdo přiopilý mi tehdy, když se seriál vysílal, volal a ptal se, zda
se vezmeme. Řekl jsem, že se už nikdy neuvidíme, že jedu do ciziny
stavět mosty. Tu osobu to tak vzalo, že když se potom dozvěděla o mé
lži, podala na mě žalobu pro narušování socialistického soužití."
JIŘINA ŠVORCOVÁ : vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řád práce, titul
zasloužilá umělkyně, Řád Vítězného února, laureátka Státní ceny Klementa
Gottwalda, titul národní umělkyně, československá nejpopulárnější herečka
socialistických zemí roku 1977, Stříbrná jehlice Ligy přátelství mezi
národy NDR, Cena Víta Nejedlého atd.) "Z návratu seriálu na obrazovku
jsem se radovala a dívala se na něj s nezbytnou dávkou nostalgie.
Vzpomínala jsem hlavně na kolegy, kteří už nejsou mezi námi - například
Vladimír Menšík, Dana Medřická, Zdeněk Řehoř a je jich tam mnoho. Po
prvním vysílání, v roce 1977, jsem dostávala záplavu dopisů. Devadesát
devět procent bylo příznivých. Zato oficiální kritika byla velmi odmítavá.
Já myslím, že lidé vítali a měli rádi obyčejné příběhy normálních lidí.
Každý si tam mohl najít něco pro sebe."
Kdo měla být Žena za pultem?
O Jaroslavu Dietlovi bylo známo, že psal své role hercům přímo na
tělo. Pamětníci tvrdí, že Annu Holubovou šil přímo pro Jiřinu Bohdalovou.
Rozhodnutí o změně obsazení padlo od tehdejší dramaturgyně Československé
televize Libuše Pospíšilové.
Kolegové a kolegyně o Jiřině Švorcové ...
JIŘINA BOHDALOVÁ: "Nikdy mi neublížila a svým způsobem si jí vážím, že
nepřevlékla kabát a nepoplivala tak celý svůj život."
VLADIMÍR BRABEC: "Znám Jiřinu Švorcovou už od školy a byla to talentovaná
dívka a výborná herečka. Jinak ji nechci odsuzovat za něco, v
čem žili všichni."
PAVEL LANDOVSKÝ: "Dobrá herečka, ale hloupá ženská, která
nevědomky podporovala totalitní vládu a její zločiny. Ona byla v
týmu těch, kteří se zasloužili o můj déle než dvacetiletý zákaz v
československých sdělovacích prostředcích. Za to nevědomky hrála v
rozhlasovém seriálu Jak se máte, Vondrovi?, který jsem psal pod
pseudonymem Štorman.
JANA BOUŠKOVÁ: "Před sedmadvaceti lety jsem hrála její dceru a
byla naprostý profesionál. Vždy připravená a příjemná."
PETR HANIČINEC: "Můj vztah s ní je dávno vyřešen. Vše jsme si
vyříkali mezi čtyřma očima a není k tomu co dodat."
Realita a seriál ...
Byly kdysi doby, kdy se stály fronty na banány, kdy byly dlouhé
fronty před řeznictvím, kde se čekalo na kousek "pěkného" masa a
odpoledne už většinou v samoobsluze nebylo pečivo ani rohlíky. V
těchto letech se natáčel seriál "ze současnosti", z velkoprodejny
potravin. A tak se každé ráno navážely lahůdky a nikdo se nesměl
ničeho ani dotknout - pokud to neměl napsáno ve scénáři. Sýry,
chlebíčky, salámy, to si v papírech odnášeli jen seriáloví "zákazníci".
Simona Okábcová, týdeník Televize
foto: archiv týdeníku Televize
|
