Kamila Moučková o Jiřině Švorcové: Byla to hodná holka!
K 85. narozeninám legendární televizní hlasatelky Kamily Moučkové
vyxhází dvojalbum nazvané Samota není osamění. Pozoruhodné 2CD obsahuje
básně, texty a fejetony v podání Kamily Moučkové doplněné skladbami a
písněmi skladatele a zpěváka Richarda Pachmana. My vám nyní nabízíme
ukázku z pětadvaceti fejetonů z dvojalba Samota není osamění,
které právě vyšlo.
Rozloučení s kamarádkou
Neviděly jsme se asi 45 let. Kdysi – za mlada – to bývala moje
kamarádka. Dokonce u mne asi rok bydlela, když neměla kde a stavěla
půdní byt. Pak se naše životy rozešly. Najednou – letos na jaře – ani
nevím proč, jsem měla potřebu ji vidět. Tentokrát to bylo opačně; ona
byla dole a já nahoře. Trochu jsem se, pravda, toho setkání bála, máme
totiž zcela odlišné úhly pohledu na svět a dění v něm. Ale obě jsme
pochopily, že se na tenhle tenký led nebudeme pouštět. Taky jsem se
bála toho, aby nestrádala, a to po všech stránkách. Sama jsem to dvacet
jedna let zažila, takže vím, co to obnáší. Nakonec to bylo moc milé
setkání. Seděly jsme na sluníčku na zahradě její krásné vily, házely
pejskovi balonek, pak mě tím krásným domem provedla a pozvala mě do
svého krásného bytu a já si oddechla, že se jí nic zlého neděje.
Ukazovala mi obrazy svého zemřelého muže, a jak jsme tak chodily tím
bytem, tak mě praštila do očí posmrtná maska Boženy Němcové. Povídám:
„Ta je krásná.“ A ona mi říká: „Ta je přece od tebe, dalas mi ji k
premiéře filmu Horoucí srdce, kde jsem Boženu Němcovou hrála, ty si
to nepamatuješ?“ Zapomněla jsem, nicméně jsem zežloutla závistí,
neboť tu paní také celý život obdivuji a ctím. Povídám: „Prosím tě,
nevadilo by ti, kdybych se pokusila nechat si odlít kopii?“ „Ale
vůbec ne, mám tady v baráku neteř, která dělá keramiku, tak se jí
zeptáme, jestli by se o to nepokusila.“
Strávily jsme spolu krásné odpoledne ve vzájemných vzpomínkách na tenkrát.
To jsem ji viděla naposled. Zanedlouho ji odvezli do nemocnice. Měla jsem
dobrý pocit, že jsem za ní šla. Život šel dál a jednoho dne mi zavolala
její neteř, že mám tu »Božku« odlitou a že se povedla. Nedočkavě jsem si
pro ni jela a hned jsem ji pověsila tak, abych na ni dobře viděla. Za
dva dny jsem se z rádia dozvěděla, že moje kamarádka umřela. Byla jsem
ráda, že jsme se ještě viděly. A je úplně fuk, že jsme byly každá někde
úplně jinde. Ale kdysi se mnou ušla kus cesty a patřila do mého života
a to se nezapomíná. Šla jsem se s ní rozloučit, říct jí poslední ahoj.
Mrzelo mě, že tam nebyl nikdo z těch, s kterými mnoho desítek let
pracovala. Přece to, že má někdo jiný názor než já, že vyznává něco
jiného, nemůže jít až za hrob. V tomhle jsem asi přece jenom křesťan:
„…a odpusť nám naše viny…“ Byla to hodná holka, kde mohla, tam pomohla,
nikdy nikomu neublížila. A že mohla… Jmenovala se Jiřina Švorcová.
TopVip.cz!, Autor: Kateřina Kalivodová, 2. dubna 2013
|
