EXKLUZIVNĚ z knihy (1) - Seriálová samoobsluha
Spisovatel Miroslav Graclík nám umožnil exkluzivně nahlédnout do nové knihy
o seriálu Žena za pultem. V dnešním prvním pohledu do obsahu knižně-seriálového
hitu roku 2014 se vypravíme do seriálové samoobsluhy. Věděli jste, že seriálová
"sámoška" skutečně existovala a že interiéry prodejny byly skutečné a nešlo o
filmový ateliér?
Samoobsluha se nacházela na pražském Smíchově, konkrétně na náměstí 14. října.
Samotná budova již dnes nestojí, ale dříve to byla normální funkční samoobsluha,
na jejímž místě je dnes park. "Seriálová prodejna byla postavena jako provizorium,
když byla v rekonstrukci stará smíchovská tržnice. Tato shoda okolností byla
pro filmaře velice výhodná, protože jsme dostali zařízenou prodejnu, neboť v
době natáčení už byla stará tržnice znovu otevřená. Takže pulty naší samoobsluhy
nebyly prázdné a jen se do nich doplnilo chybějící zboží. A je možné, že se tam
občas objevilo i tenkrát nedostatkové zboží. Chlebíčky do mého lahůdkového
krámu nás zásoboval pan Skalický, vedoucí Lahůdkářství U Anděla, což bylo
vyhlášené lahůdkářství, které tam dnes už bohužel není," vzpomínala později
Jiřina Švorcová.
V samoobsluze se natáčelo ve všech ročních obdobích, stejně jako tomu bylo v
seriálu, který měl dvanáct dílů a na každý z dílů připadal jeden měsíc.
"V prodejně jsme točili několik měsíců, aby bylo vidět, že venku svítí sluníčko,
když to byly scény do letních dílů a nebo sněží, pokud jsme točili prosincový
nebo lednový díl. V zimě se totiž za okny sypal sníh nebo se dělalo náledí.
Většinu jsme tam ale natočili přes léto, bylo krásné počasí, křišťálový
vzduch a sucho, absolutně bez deště. Měli jsme tam možnost být pod takovým
velikánským stromem, kde jsme odpočívali, ale pak nás zahnali zpátky do
prodejny, protože zjistili, že na nás padají mšice, od kterých pak byly
poznamenané naše světlé prodavačské pláště. Ovzduší tam v tom vedru bylo
dost husté," vybavila si Jiřina Švorcová. A zároveň vysvětlila, jak to tehdy
bylo s potravinami, které byly na place. "Lahůdky byly tabu, nikdo si nesměl
nic vzít a na onci dne už stejně nebyly poživatelné. A to, co se nekazilo -
třeba sýry, se dalo do veliké lednice, která tam byla a vrátilo se další
den znovu do hry," popsala filmařské techniky.
Samotnou kapitolou byla herecká šatna v samoobsluze. "Maskérnu jsme měli ve
škole a všichni, co jsme tam hráli, tak jsme měli jednu šatnu tři krát tři
metry, kde jsme se zároveň převlékali," popisuje Hana Maciuchová. V této
pidišatně se herci nejen převlékali, ale také se tam natáčelo, protože to
byla i šatna seriálových prodavaček, kam za nimi v seriálu občas zavítal i
vedoucí Karas v podání Vladimíra Menšíka. "Přímo v samoobsluze byla malinká
šatna, ve které jsme se převlékali a každý v ní měl svou skříňku. V té šatně
se i natáčelo a to tam potom bylo husto. Když tam byla kamera, režisér a
všichni herci, tak se v ní nedalo normálně dýchat," dodala Jiřina Švorcová.
webová stránka se souhrnem všech odkazů na našem webu k nové knize
17. 02. 2014, exkluzivní úryvky z knihy Žena za pultem
foto: Miloš Schmiedberger
|
