EXKLUZIVNĚ z knihy (2) - Byt Anny Holubové
Spisovatel Miroslav Graclík nám umožnil exkluzivně nahlédnout do nové
knihy o seriálu Žena za pultem. Tentokrát navštívíme byt Anny Holubové.
Skutečný byt, ve kterém bydleli před natáčením skuteční lidé, a jak se
dočteme v knize, část rodiny, které byt patřil, v něm vlastně prožila i
natáčení. Paní domácí dokonce hostila celý štáb.
Prostředí, ve kterém se točily záběry z interiérů Annina bytu se natáčely
nedaleko Vinohradského divadla. "Byl to pronajatý byt ve třetím, nebo snad
dokonce ve čtvrtém patře v ulici, která je za vinohradským divadlem. Byt
patřil starým manželům. Matka se synem bydlela po dobu natáčení v hotelu a
babička a dědečkem zůstali v bytě. Stará paní byla rozkošná, vařila nám
škubánky, polévky a starý pán se vždycky zašil někde do kouta, abychom mu
nebyli na očích, protože natáčení těžce snášel. Pamatuji se, že když se
poprvé natáčelo jako v mém pokoji, tedy v Annině ložnici a já jsem měla
něco vzít ze skříně a otevřela jsem ji, tak tam bylo jejich soukromí. Měli
tam svoje oblečení a věci a já jsem si najednou připadala svatokrádežně, že
se vloupávám do něčího soukromí, na což nemám právo. Pak jsme si na to
zvykli a bylo nám tam docela dobře. Měli jsme tam servis i co jíst a pít.
Tenkrát jsem se ptala, jestli to pro produkci není příliš drahé, protože
platili hotel pro paní s dítětem, nájem bytu a když jsme v něm všechno
natočili, tak i jeho rekonstrukci, protože tam byly díry od konzolí na
reflektory. Produkce mě ale ujistila, že to bylo levnější, než kdyby se
ten byt postavil v ateliéru."
Přestože představitelka Anny Holubové byla populární herečkou a mimořádně
politicky angažovanou osobou, tak stále jezdila tramvají a nevyhýbala se
kontaktu s normálními lidmi. "Většinou mě nekontaktovali nebo jen výjimečně.
Pamatuju si, jak jsem stála v tramvaji nad jedním pánem, bylo to v době,
kdy se vysílala Žena za pultem a on povídá: ,Tyhle oči zná celý národ.‘ A
stejně mě sednout nepustil," přidala Jiřina Švorcová jednu z dávných
vzpomínek. Ostatně drobných ústrků si Švorcová prožila dost nejen na
veřejnosti, ale i mezi hereckými kolegy.
"Trošku se mi zdálo, že štáb včetně pana režiséra se od paní Švorcové
drželi poměrně dost daleko, jako že si nechtěli takzvaně zadat. Když jsme
točili někde v Klánovicích ve vile a pak jsme šli v poledne na oběd, tak
celá hospoda byla narvaná k prasknutí a jediný stůl, který byl volný, byl
ten, kde seděla paní Švorcová. Přišlo mě to takové směšné, komické až hloupé.
Tam nešlo o střet politických názorů, ale o to, že to byla dobrá herečka.
Politikou jsem se nezabýval, jsem totálně apolitický člověk a když jsme šli
na oběd, tak jsem si s ní vždycky sedl ke stolu. Seděli jsme u něj sami
dva a úplně nezávazně jsme si povídali o různých věcech i o jejích příbězích
ze života. Byly to příjemné hovory," vzpomíná fotograf seriálu Miloš
Schmiedberger.
Přestože si mnozí mysleli, že Švorcová jakožto členka Ústředního výboru
Komunistické strany Československa požívá zvláštních výhod, pravda to nebyla.
Například jídlo si na plac nosila navařené z domova. "Ona si nosila kastrůlek
s jídlem, které si doma sama vařila a ze kterého jedla. Takže si v šatně
vyndala kastrůlek a jedla tam," vzpomínala později Lenka Termerová. Zároveň
dodala, že se jí kolegové z divadla nestranili, spíš naopak. "Například
Jarda Hanzlík, jak byli zvyklí z divadla, tak na ní byli docela drsní. A ona
byla strašně hodná a přátelská, když s nimi točila, akorát když došlo na
politiku, tak to bylo neprůstřelné. Ale vím, že leckdy si naopak užila své.
Nemyslím si ale, že by se jí lidé vyloženě stranili. Samozřejmě tam byly
jiné kamarádšofty, ale byli to většinou lidi z Vinohrad, kde ona hrála,
takže to byli její kolegové," přiznává Lenka Termerová.
webová stránka se souhrnem všech odkazů na našem webu k nové knize
17. 02. 2014, exkluzivní úryvky z knihy Žena za pultem
foto: Miloš Schmiedberger
|
