Šikanovali kolegové Jiřinu Švorcovou během natáčení Ženy za pultem?
Legendární seriál Jaroslava Dietla Žena za pultem budí emoce i málem čtyřicet
let od svého natočení. Má své velké odpůrce, ale i skalní fanoušky, což dokazuje
velmi dobrá sledovanost, když se Žena za pultem objeví v televizi. Nyní vychází
v nakladatelství Omega o seriálu kniha z pera zkušených novinářů a spisovatelů
memoárové literatury Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila. Víte, že prostředí,
ve kterém se točily záběry z interiérů bytu hlavní hrdinky Anny Holubové se
natáčely nedaleko Vinohradského divadla.
„Byl to pronajatý byt ve třetím, nebo snad dokonce ve čtvrtém patře v ulici,
která je za vinohradským divadlem. Byt patřil starým manželům. Matka se synem
bydlela po dobu natáčení v hotelu a babička a dědečkem zůstali v bytě. Stará
paní byla rozkošná, vařila nám škubánky, polívky a starý pán se vždycky zašil
někde do kouta, abychom mu nebyli na očích, protože natáčení těžce snášel.
Pamatuji se, že když se poprvé natáčelo jako v mém pokoji, tedy v Annině
ložnici a já jsem měla něco vzít ze skříně a otevřela jsem ji, tak tam bylo
jejich soukromí. Měli tam svoje oblečení a věci a já jsem si najednou připadala
svatokrádežně, že se vloupávám do něčího soukromí, na což nemám právo. Pak
jsme si na to zvykli a bylo nám tam docela dobře. Měli jsme tam servis i co
jíst a pít. Tenkrát jsem se ptala, jestli to pro produkci není příliš drahé,
protože platili hotel pro paní s dítětem, nájem bytu a když jsme v něm
všechno natočili, tak i jeho rekonstrukci, protože tam byly díry od konzolí
na reflektory. Produkce mě ale ujistila, že to bylo levnější, než kdyby se
ten byt postavil v ateliéru,“ vzpomínala Švorcová.
Přestože představitelka Anny Holubové byla populární herečkou a mimořádně
politicky angažovanou osobou, tak stále jezdila tramvají a nevyhýbala se
kontaktu s normálními ldimi. „Většinou mě nekontaktovali nebo jen výjimečně.
Pamatuju si, jak jsem stála v tramvaji nad jedním pánem, bylo to v době, kdy
se vysílala Žena za pultem a on povídá: ,Tyhle oči zná celý národ.‘ A stejně
mě sednout nepustil,“ přidala Jiřina Švorcová jednu z dávných vzpomínek.
Ostatně drobných ústrků si Švorcová prožila dost nejen na veřejnosti, ale
i mezi hereckými kolegy.
„Trošku se mi zdálo, že štáb včetně pana režiséra se od paní Švorcové drželi
poměrně dost daleko, jako že si nechtěli takzvaně zadat. Když jsme točili někde
v Klánovicích ve vile a pak jsme šli v poledne na oběd, tak celá hospoda byla
narvaná k prasknutí a jediný stůl, který byl volný, byl ten, kde seděla paní
Švorcová. Přišlo mě to takové směšné, komické až hloupé. Tam nešlo o střet
politických názorů, ale o to, že to byla dobrá herečka. Politikou jsem se
nezabýval, jsem totálně apolitický člověk a když jsme šli na oběd, tak jsem
si s ní vždycky sedl ke stolu. Seděli jsme u něj sami dva a úplně nezávazně
jsme si povídali o různých věcech i o jejích příbězích ze života. Byly to
příjemné hovory,“ vzpomíná fotograf seriálu Miloš Schmiedberger.
Přestože si mnozí mysleli, že Švorcová jakožto členka Ústředního výboru
Komunistické strany Československa požívá zvláštních výhod, pravda to nebyla.
Například jídlo si na plac nosila navařené z domova. „Ona si nosila kastrůlek
s jídlem, které si doma sama vařila a ze kterého jedla. Takže si v šatně
vyndala kastrůlek a jedla tam,“ vzpomínala později Lenka Termerová. Zároveň
dodala, že se jí kolegové z divadla nestranili, spíš naopak. „Například Jarda
Hanzlík, jak byli zvyklí z divadla, tak na ní byli docela drsní. A ona byla
strašně hodná a přátelská, když s nimi točila, akorát když došlo na politiku,
tak to bylo neprůstřelné. Ale vím, že leckdy si naopak užila své. Nemyslím si
ale, že by se jí lidé vyloženě stranili. Samozřejmě tam byly jiné kamarádšofty,
ale byli to většinou lidi z Vinohrad, kde ona hrála, takže to byli její kolegové,“
přiznává Lenka Termerová.
28. 02. 2014, Kateřina Kalivodová, topvip.cz
foto: Miloš Schmiedberger
|
