Hana Maciuchová: Hrála jsem holčičku, která měla zapálenou koudel u prdelky
Legendární seriál Jaroslava Dietla Žena za pultem budí emoce i málem
čtyřicet let od svého natočení. Má své velké odpůrce, ale i skalní
fanoušky, což dokazuje velmi dobrá sledovanost, když se Žena za pultem
objeví v televizi. Nyní vychází v nakladatelství Omega o seriálu kniha
z pera zkušených novinářů a spisovatelů memoárové literatury Miroslava
Graclíka a Václava Nekvapila. A v knize nechybí ani Hana Maciuchová,
která v Ženě za pultem ztvárnila lahůdkovou Olinku, kolegyni hlavní
hrdinky Anny Holubové v podání Jiřiny Švorcové.
„Naposledy jsem mluvila s Hanou Maciuchovou, když měla narozeniny a já
jsem využila toho, že o mně vlídně promluvila v mém televizním medailonu
TV Barrandov. Na lísteček jsem jí napsala přání a doušku: ,Ježíši, Hano,
ty jsi stará!? Ale pak jsem si říkala, že to možná nepochopila, tak
jsem jí volala, abych jí vzkaz vysvětlila. Když jsme totiž natáčely
Ženu za pultem, tak se mě tenkrát v šatně zeptala, kolik mi je. Když
jsem odpověděla, že čtyřicet devět, spontánně vyhrkla: ,Ježíši, ty
jsi stará!? Už si na to nepamatovala, tak jsem jí to takhle připomněla.
Jinak kamarádství v divadle je nutné brát s rezervou. Já to mám
nastavené tak, že když se ke mně někdo chová hezky, tak ho mám za
kamaráda, což pochopitelně nebývá pravda. V minulosti se přátelství
spolupracovníků a kolegyň často vázalo jen na moje funkce, nikoli na
moji osobu, takže z toho, že žádnou kamarádku z branže nemám, ani
zklamaná nejsem,“ přiznala v knize Jiřina Švorcová.
Bariéru mlčení, kterou Maciuchová obestavěla své účinkování v seriálu,
prolomila teprve nedávno při natáčení televizního dokumentu pro TV
Barrandov. V něm zavzpomínala i na to, jak se k seriálu dostala. „Do
té doby jsem měla to štěstí, že jsem v televizi pracovala na různých
inscenacích, ale to byl vždy jen jeden kousek určitého scénáře. Potom
jsme dělali první Krkonošské pohádky, které měly šest dílů a Žena za
pultem měla dvanáct dílů. A když jsem si pročetla jaká to je práce,
že budu hrát takovou holčičku, která má – pardon – zapálenou koudel
u prdelky, která neustále všechno komentuje, je pořád v obraze,
tak jsem na to byla velmi zvědavá, protože do té doby jsem takovou
figuru nedělala. Takhle temperamentní, ale zároveň i velmi bystrou,
co se týká hlavy. Byla jsem velmi zvědavá, jak bude ta práce
fungovat,“ přiznala Maciuchová.
A zároveň i zavzpomínala, jak to bylo s potravinami, které se v
prodejně objevily. „Jako lahůdková Olinka jsem skotačila v lahůdkovém
kvelbu a pamatuji si, že saláty, které tam ti naši spolupracovníci
dávali, tak tam byly celý týden. Mám pocit, že ke konci týdne velmi
prorůstaly a voněly, takže mě nikdy ani nenapadlo, že bych si nějaký
dala,“ prohlásila herečka s viditelným odporem.
S daleko větším gustem zavzpomínala na své tehdejší herecké kolegy,
například Vladimíra Menšíka. „Ten byl král na každém place. Točili
jsme v jedné takové sámošce, která už byla opuštěná, takže jsme tam
měli jednu šatnu tři krát tři metry, ve které jsme byli všichni. Muži
a ženy dohromady a Vladimír to dokázal vždycky úžasně rozsvítit.
Pamatuji si, že ochořel, takže jsme ho hýčkali. Také myslím, že
Vladimír Menšík byl roztomilý. Texty pana Jaroslava Dietla se nedaly
moc obměňovat a myslím, že si je neobměňoval nikdo kromě Vládi
Menšíka. Ten si obměňoval vždycky všechny texty, panem Mólierem
počínaje a panem Dietlem konče. A také si pamatuji na moji drahou
kolegyni Olinku Slunéčkovou, která sedávala v divadle v šatně
vedle mě a samozřejmě na Mařenku Motlovou, Zdeňka Řehoře, byli to
taková sluníčka,“ uvedla v dokumentu Hana Maciuchová.
Kromě hereckých bardů si vzpomněla i na režiséra Dudka. „Pana režiséra
Dudka si pamatuji tak, že neměl vždy nervy na premiéry. Třeba v Divadle
na Vinohradech zásadně na premiéry nikdy nekoukal. To vždy odcházel
z divadla na velkou dlouhou procházku a vracel se až po konci
představení. Na place jsem ho ale viděla vždycky velmi soustředěného,
bystrého a pracoval velmi přesně. Pravdou je, že se Žena za pultem
točila na jednu kameru, ale kdybych vzpomněla na další práce, třeba
Nemocnice na kraji města se točila na tři kamery a to byl tedy
absolutně přesný režim,“ vybavila si herečka.
A své listování v paměti zakončila vzpomínkami na představitelku
titulní role. „Na Jiřinu Švorcovou bych zavzpomínala jako na příjemnou
kolegyni. Opravdu. Rozumějte, já tyhle kontroverze ohledně jejího
politického ukotvení nemám ráda. Myslím, že byla snad celou dobu
členkou Ústředního výboru Komunistické strany Československa, všichni
o tom věděli, ale ona vůči nám nikdy takhle nevystupovala. Vždycky
vystupovala jako kolegyně. A o záležitostech strany a vlády jsme s
ní nikdy nemluvili, protože to nemělo smysl, neboť byla kovaná
soudružka.“
Na představitelku lahůdkové Olinky si dobře pamatuje i její tehdejší
herecká kolegyně Lenka Termerová, představitelka koktavé Jiřinky.
„Bydlela jsem s ní na koleji na pokoji číslo 45. Hanka byla na škole
o rok výš a je taky neskutečná. Fascinuje mě u ní, že jakmile jí dají
jakýkoliv kostým, tak Hanička v něm vypadá nádherně, zatím co my
ostatní si musíme vybírat a v něčem vypadáme příšerně. Haničce strašně
sluší cokoliv si vezme na sebe, což mě fascinovalo a nechápu, jak to
dělá,“ vysekla své kolegyni poklonu Termerová.
O tom, že Hana Maciuchová je dáma ví své i Otakar Brousek ml. „Hanku
Maciuchovou si pamatuji dobře, protože jsme tam měli spolu nějaké
dialogy. Měl jsem jí strašně rád a měl k ní takový ostych. Samozřejmě
se mi líbila, ale Hanka Maciuchová si umí udržet takový jakoby zvláštní
odstup. Dokáže si udržet lidi od sebe, ale přitom to není ve zlém, že
by nimi pohrdala. Má zkrátka takový zvláštní distanc, ale vždycky jsem
jí měl rád a mám doteď, protože si myslím, že to je jedna z nejlepších
hereček, které máme a na Vinohradech patří opravdu ke špičce,“
vzpomínal později Brousek.
15. 03. 2014, Denisa Dvořáková, TopVip.cz
foto: Miloš Schmiedberger
|
