Petr Haničinec: Kvůli Ženě za pultem jsem byl soudně žalován!
Legendární seriál Jaroslava Dietla Žena za pultem budí emoce i málem
čtyřicet let od svého natočení. Má své velké odpůrce, ale i skalní
fanoušky, což dokazuje velmi dobrá sledovanost, když se Žena za pultem
objeví v televizi. Nyní vychází v nakladatelství Omega o seriálu kniha
z pera zkušených novinářů a spisovatelů memoárové literatury Miroslava
Graclíka a Václava Nekvapila. Velkou hereckou hvězdou z Divadla na
Vinohradech, která v seriálu zazářila, byl Petr Haničinec, který
hrál přítele hlavní hrdinky Anny Holubové v podání Jiřiny Švorcové.
Asi nejpeprnější scéna z celého seriálu, která vstoupila do análů české
kinematografie je ta, kdy Petr Haničinec leží s Jiřinou Švorcovou v
posteli a oba jsou polonazí. „Každý se mě ptá na tu postelovou scénu.
Pohoda! I když nejsem puritán, dnešní polopornografické scény by tenkrát
pro nás byly naprosto nepřijatelné. A kvůli Ženě za pultem jsem byl
dokonce soudně žalován. Někdo přiopilý mi tehdy, když se seriál vysílal,
volal a ptal se, zda se vezmeme. Řekl jsem, že se už nikdy neuvidíme,
že jedu do ciziny stavět mosty. Tu osobu to tak vzalo, že když se
potom dozvěděla o mé lži, podala na mě žalobu pro narušování
socialistického soužití,“ vzpomínal s úsměvem po letech Haničinec.
Jeho Karel Brož totiž v seriálu pracoval jako statik.
Svou vzpomínku přidala i Jiřina Švorcová: „Petr Haničinec pro mě byl
největším porevolučním zklamáním. Vždycky jsem ho považovala za přítele
a dobrého kluka. Proto jsem nechápala jeho postoj při porevolučních
jednáních v divadle, kde byl předsedou schůze Občanského fóra. Asi
to způsobila tehdejší atmosféra a emoce, které v té době existovaly.
To všechno bych ještě přijala, ale nerozumím tomu, proč se pak ke mně
nehlásil, když jsme se po pár letech potkali na Václaváku. Já bych na
druhý chodník rozhodně nepřešla. Ale ať jsme si, co jsme si… Zlé patří
minulosti. Všechno jsme si v roce 2002 vyříkali a dokonce jsem byla u
něj v Bratronicích na besedě. Škoda, že už tu není, na druhou stranu
ale poslední dobou trpěl takovými bolestmi, že pro něj smrt byla
vysvobozením. Péťovi nikdy nemohu zapomenout, jak mě hlídal, abych
nezbabrala vrcholnou scénu v televizní Čapkově Matce. I v Matce
Kuráži nám bylo na jevišti spolu dobře. Ale samozřejmě, každý jsme
nějaký, jak se říká,“ prohlásila později Švorcová.
Její překvapení ve změně chování Petra Haničince k ní po »sametové
revoluci« v listopadu 1989 pramení především z toho, že Haničince
považovala nejen za kolegu, se kterým hrála v divadle a v televizi,
ale i za rodinného přítele. Manželé Haničincovi a Jiřina Švorcová s
mužem totiž jezdívali na společné dovolené, na kterých Haničinec
fotil a potom ji tyto fotografie dával i s vtipnými texty… Přátelství
obou hereckých legend skončilo listopadem 1989 kdy Haničinec jako
předseda Občanského fóra v Divadle na Vinohradech svolal spolu se
Švorcové nejlepší kamarádkou od mládí Jiřinou Jiráskovou schůzi,
na které Švorcové vyčetli všechny chyby socialismu a komunistů a
pohrozili jí, že pokud z divadla neodejde, začnou stávkovat.
Otřesená Švorcová ze zrady dvou nejbližších přátel z divadla i
soukromí, podala hned po schůzi výpověď a málem po čtyřiceti letech
z milovaných Vinohrach odešla do penze. Bohužel, ne všichni lidé,
které považovala za přátele, měli pevný morální kredit a charakter.
Ale takový je už život, že občas schytáme pořádných pár facek i od
lidí, od kterých bychom to rozhodně nečekali. Pojďme se vrátit k Ženě
za pultem a k legendární postelové scéně prodavačky Anny s jejím milým,
protože na ni zavzpomínala i sama Jiřina Švorcová: „Bylo to normální.
V jedné kritice zhodnotili, jak jsou filmaři blbí, protože když udělám
krok, abych otevřela nebo zavřela dveře, bylo vidět, že mám punčocháče,
že se ani do postele nesvlíknu. Viděla jsem z toho fotku a musím říct,
že nepůsobí dobře, když tam je Haničinec s celou svou hrudí takhle
vystavený. Z estetického hlediska je ho tam podle mne mnoho, byl dost
rozložitý. A natáčení této postelové scény s ním pro mě nebylo
příjemné ani nepříjemné. Navzájem jsme se s Haničincem nepřitahovali.
Byli jsme kamarádi, rozuměli jsme si a jako herečtí partneři jsme si
velice vyhovovali, ale aby to mezi námi jiskřilo, nebo něco takového,
tak to ne. Co bylo víc o hubu, to byly scény v autě. Takové to
muchlování a ruka na ručičku… Z toho se vylhat, aby to bylo přirozené…
Když to dělají mladí lidé, v šestnácti, budiž, to je nádhera. Ale když
to dělají čtyřicátníci, nám bylo oběma přes čtyřicet, tak na to se musí
jít velice opatrně, aby to neztratilo humor a vkus,“ vypravovala herečka
a také připomněla, že Haničinec přepsal Dietlovi postelový dialog.
„Milostné dialogy s vědomím a s požehnáním Dietla přepisoval Haničinec.
A myslím si, že to Péťa přepsal velice dobře. Milostný dialog dvou
dospělých lidí je o hubu, musí být cudný a uvěřitelný. Třeba naše
políbení v autě dalo spoustu koumání, aby nebylo trapné, protože to je
na hranici,“ uzavřela Švorcová. Haničincovu citlivost si sice Švorcová
nemohla vynachválit, ale trochu odlišně na něj vzpomíná Lenka Termerová.
„To byl zvláštní člověk, takový samorost. Když se dozvěděl, že já mám
za muže cizince, tak mi říkal: ,To ti nejsme dost dobrý, my český kluci?
To sis musela najít někoho zvenku?? On byl opravdu samorost,“ prohlásila
Termerová.
Jelikož se přeskakovaly scény i lokace, tak jednou z prvních scén,
kterou filmaři zaznamenávali na filmový pás byla slavná postelová scéna
Anny a Karla. „Přišla na řadu dost brzo, protože první prostředí, ve
kterém se točilo byl byt Anny Holubové. A v jednom zátahu se v něm
odehrály a natočily všechny scény ze všech dílů. Naše postelová scéna
byla někde uprostřed seriálu, takže jsme ji absolvovali hned v první
fázi natáčení,“ vzpomínala později Jiřina Švorcová. Ona slavná a na
dnešní dobu absolutně nevinná scéna v posteli ale i tak způsobila
pořádný rozruch. „Náměstek ministra kultury soudruh Holan, strašně
hodný pán, který mě měl moc rád, mi řekl: ,Jiřinko, ten seriál je moc
dobrý, já vím, že jsi herečka, ale ta postelová scéna… Vždyť jsi přeci
jenom členka Ústředního výboru, to nejde…? Ale to bylo z takové
láskyplnosti ke mně, jestli jsem si jako nepošramotila reputaci. Bylo
to úsměvné. Žádnou jinou dohru to nemělo. Také jsem později slyšela,
že byly postelové scény na příkaz Ústředního výboru vyškrtnuty, ale je
to nesmysl,“ tvrdí v knize Žena za pultem Jiřina Švorcová.
18. 03. 2014, Jana Dořičáková, www.topvip.cz
foto: Miloš Schmiedberger
|
