Menšík žádal Švorcovou o pomoc pro své dítě!
Legendární seriál Jaroslava Dietla Žena za pultem budí emoce i málem
čtyřicet let od svého natočení. Má své velké odpůrce, ale i skalní
fanoušky, což dokazuje velmi dobrá sledovanost, když se Žena za pultem
objeví v televizi. Nyní vychází v nakladatelství Omega o seriálu kniha
z pera zkušených novinářů a spisovatelů memoárové literatury Miroslava
Graclíka a Václava Nekvapila. Mezi plejádou hereckých hvězd, které se
v seriálu objevily, nemohl chybět i znamenitý humorista, vypravěč,
bavič a neméně vynikající herec Vladimír Menšík, který se zhostil
úlohy vedoucího prodejny.
„Netvrdím, že jsem patřila k nejbližšímu okruhu jeho přátel, ale měla
jsem pro něj vždycky slabost jako většina jeho kolegů. Poprvé jsme se
setkali, když putoval Národní třídou od hospody k hospodě. Já byla mladá
holka a můj společník byl známý mladý klavírista. Trochu jsme se namlouvali.
Menšík nás hned srdečně zdravil: ,Ahoj, Jardo, to je tvoje maminka?!?
Chvilku trvalo než jsem ten typický menšíkovský vtip pochopila a ocenila.
Viděla jsem ho tenkrát v Divadle D 34 v Žebrácké opeře, jeho kulometný
slovní projev byl k nepřeslechnutí,“ vzpomíná v nové knize Jiřina
Švorcová, která ztvárnila hlavní roli prodavačky Anny Holubové.
„Pracovně jsme se setkali až při Ženě za pultem. Hrál vedoucího
prodejny – jednu z hlavních a typicky dietlovských postav, klaďase s
lidskými slabostmi. Menšík ji vrchovatě naplnil člověčenstvím. V té
době si už denně píchal injekce a z natáčení ho odváželi do nemocnice,
kde ho vždy přes noc dali do pořádku, aby mohl druhý den zase pracovat.
Jediná z herců Lenka Termerová mu při píchání injekcí dokázala asistovat.
My ostatní jsme zbaběle utíkali. Někdy Vladimír jen seděl v šatně a byl
úplně vyčerpaný, ani na oběd s námi jít nechtěl. Jindy místo odpočinku
bez oddechu bavil komparz. Jako by se bál zastavit. Jako by se bál, že
svůj neúnavný motor už nenastartuje. Měli jsme o něj strach.
Jednou mě také pozvali do televizního pořadu Křeslo pro hosta. Vymyslel
ho ředitel Jan Zelenka a zpovídali se v něm zajímaví lidé nejrůznějších
profesí: Vladimír Remek, Mirek Florian, klavírista Josef Páleníček,
ministr a taky básník Miroslav Válek, Július Pántik, Václav Hudeček,
Mária Kraľovičová a mnoho dalších. Mohli jsme založit klub. Menšík byl
výborný moderátor, na co sáhl, to uměl. I v této roli dokázal lidi
bavit a najít s nimi společnou řeč. Rozhodně nebyl bavičem v dnešním
slova smyslu. Za vrchol herectví považuji jeho tragickou roli v Ikarově
pádu. Natáčeli jsme spolu také inscenaci Výhoda z cyklu A tak se ptám…
Byla to série modelových situací, ke kterým může v životě dojít. Byla
jsem obsazena do role virtuózky na flétnu, ve které jsem se necítila.
Nikdy jsem nebyla intelektuálka. Ocenila jsem, že mi to Vladimír ani
náznakem nedal najevo. Bylo to pro mě veliké dobrodružství – stejně
tak jako partnerství s Vladimírem Menšíkem, kterého jsem upřímně
obdivovala. Byl to herecký fenomén, jehož výrazový rejstřík neznal
falešné tóny. Dokázal být stejně pravdivý v komedii jako v tragédii,
poněvadž měl citlivé moravské srdce, zdravý rozum, obrovskou dávku
fantazie a humoru a nezkrotný temperament.“ vzpomíná Jiřina Švorcová.
„Později měl problém s jedním ze svých dětí, přišel mě požádat o
pomoc na Svaz dramatických umělců. Byl obrovský táta a miloval rodinu,
o děti se strachoval. Ale šlo jen o nějaký přestupek ve škole. Moje
rada vyšla. Jeho žena Olga mi pak zaslala vyšívanou dečku, dodnes
visí na zdi. Společně jsme se s Vladimírem radovali když jsme po Ženě
za pultem získali v soutěži, kterou vyhlašoval časopis Květy, cenu
Zlatý květ. Tenkrát prohlásil: ,Vždycky všechno vyžerou ti mladí.
Konečně se dostalo také na nás!? Dnes se mnoho lidí dovedně přiživuje
na jeho originalitě v marné snaze se mu vyrovnat nebojí aspoň využít
jako dobře prodejný artikl. Myslím, že v řadě případů by se Vladimír
velmi pobavil, v některých i upřímně naštval. Jsem ráda, že jsem se s
ním poznala lidsky i pracovně a že náš vztah nebyl ničím zkalen,“
řekla o Menšíkovi Jiřina Švorcová.
A jak na Menšíka vzpomíná jeho tehdejší »ošetřovatelka« Lenka Termerová?
„On si pomalinku píchal injekce sám a pak jsem dokonce byla poctěná,
že mi řekl: ,Hele, Termerko, pojď mi to píchat, ale musíš pomalu.?
Třásly se mi ruce, ale injekce jsem mu píchala. On už měl v té době
i astma, ale na place to nebylo znát a vůbec nechápu, kde bral energii,“
diví se Termerová a zároveň přiznává, že někdy byl problém udržet koutky
vodorovně, neboť proslulý mistr vtipu si neodpustil fórky ani na place.
„Dělalo nám to velké problémy, protože on byl lišák a vždycky si to
hrozně rád natajmoval, když už to nebylo možné, protože věděl, že nás
všechny odbourá. To bylo nádherné. Mám od něj ještě dnes doma podepsanou
desku, ale nemůžu říct na kameru jaký verš mi na ni napsal. Menšík byl
skutečný gigant,“ vzpomínala později Termerová.
A veselé vzpomínky na Vladimíra Menšíka má i Otakar Brousek mladší.
„Pan Menšík nás neustále bavil, byla s ním strašná sranda. Čekali jsme
tam v jedné místnosti, než půjdeme na plac a Menšík neustále povídal
a my jsme řvali smíchy. Už volali: ,Menšík na plac!? on odpovídal:
,Já už běžím,? a ještě dořekl vtip a běžel. Bylo to nádherné,“ vzpomínal
Brousek s tím, že se s Menšíkem před kamerou potkal ještě nekolikrát.
„Mně se vzpomínky na Vladimíra Menšíka prolínají, protože jsem s ním
točil nejenom tenhle seriál, ale ještě různé televizní inscenace i filmy.
Vlastně si moc nevzpomínám na to, co jsme hráli, ale vždycky si vzpomenu
na to, že jsme někde seděli, třeba u oběda, povídalo se a on opravdu
nezavřel pusu a měl pořád historky. Byla s ním ukrutná legrace. Navíc
jsem byl mladý, tak jsem jen pokorně seděl a poslouchal. A i při
nátáčení Ženy za pultem, když jsme čekali až půjdeme na plac, tak jsme
seděli vzadu v takové malinké, ošklivá a velmi neútulné místnosti a
když tam s námi byl Vladimír, byla tam opravdu strašná sranda. Když šel
na plac, domluvil vtip, zavřel dveře, odešel a my si mysleli, že jde
točit, ale on se ještě vrátil, otevřel dveře a ještě něco řekl. On byl
gejzír. Vůbec si nevzpomínám, že by měl nějaký problém s alkoholem.
Když jsem s ním potom točil něco jiného, tak ho vozili na injekce.
A také vím, že měl problémy s dýcháním. Můj otec s ním hrál u E. F.
Buriana a Vladimír Menšík přestal hrát divadlo kvůli dechu, protože
to neudýchal. U filmu nebo v televizi to jsou krátké záběry, na které
dechově stačil,“ uzavřel vzpomínání na hereckého barda Otakar
Brousek mladší. A my už je dodáváme, že kniha Žena za pultem je již
v prodeji.
24. 03. 2014, Kateřina Kalivodová, topvip.cz
foto: Miloš Schmiedberger
|
