Hana Maciuchová v Instinktu: Švorcová dostala za Antichartu auto
Už devět let hraje v nekonečném seriálu, což jí opakovaně vynáší ceny
pro nejoblíbenější herečku v zemi. „Scenáristům do toho mluvím.
Chci, aby moje postava neztrácela humor,“ říká. Po čtyřiceti
letech opustila Divadlo na Vinohradech a nové role už si vybírá sama.
Pokud zrovna nehraje, cestuje – hlavně za vínem. INSTINKTU vyprávěla
i o tom, jak to bylo s Jiřinou Švorcovou a bílou šestsetrojkou od
Husáka.
Jak vzpomínáte na své seriálové postavy – prodavačku z lahůdek
Olinku Škarapesovou a manželku primáře Arnošta Blažeje?
Seriál Žena za pultem se točil v roce 1976 a do půl roku už jsem
hrála Blažejovou. V televizi se tak oba seriály objevily prakticky
současně a já prvně zažila masivní popularitu. Byla jsem zasypaná
dopisy a nabídkami k sňatku! Ale měla jsem štěstí, že obě role
byly hodně odlišné.
V čem? Můžete to rozvést?
Na jedné straně temperamentní Olinka, kterou nic nenechá v klidu
a všechno musí komentovat, takže bez ustání mele – dodnes si pamatuji,
že když jsem se učila její texty, měla jsem pocit, že se mi z té
spousty slov zadře šedá kůra mozková. Na straně druhé Alena Blažejová
– podváděná a umanutá. Co jí také zbývalo, když měla za manžela
Blažeje!
Mimochodem, jak se vám v Ženě za pultem hrálo s vaší divadelní
kolegyní Jiřinou Švorcovou?
Nemůžu si stěžovat. Nedá se říct, že bychom byly přítelkyně,
ale jako kolegyně byla normální. Nikdy se neprsila, měla svou pozici
v divadle jistou. Ovšem pokud došlo na politická témata, přestávaly
jsme si rozumět. A to, co udělala s Antichartou, byla neuvěřitelná
sviňárna. Tím spíš, že to provedla svým hereckým kolegům. To se
prostě nedělá a já jí to nikdy neodpustila.
Co přesně máte na mysli?
Všechno kolem Anticharty je obrovský chaotický kýč. Málokdo z nás
věděl, že den předtím, než nás svolali na schůzi herců do Národního
divadla, vyšla nějaká Anticharta. Alespoň já kdybych to věděla a měla
ji podepsat, tak samozřejmě řeknu, ať mi ji ukážou, že si ji chci
nejdřív přečíst. To se ovšem nestalo, namísto toho nás nechali
podepsat prezenční listiny. Později vznikla hysterie, že by si snad
všichni, jejichž podpisy se pod touhle listinou objevily, měli
podřezat žíly. Tak toho jsem daleka! Neudělala jsem nic, za co bych
se měla stydět. Jiná věc je, že Jiřina Švorcová vzala námi signované
prezenční listiny a označila je za podpisy Anticharty. To byla její
práce.
To víte určitě?
Řeknu vám úplně nejhorší pointu tohoto tragického příběhu. Divadlo
na Vinohradech mělo tenkrát vazby nejenom s řadou oblastních divadel,
ale i s některými podniky, mimo jiné s jedním v Otrokovicích. A
nedlouho po uvedení Ženy za pultem na obrazovky jsme tam byli Pepíček
Bláha, Jířa Švorcka a já pozváni na besedu. A najednou přijede bílá
šestsettrojka a z ní vystoupí Jiřina. Ptám se jí: „Ježíš, co je to
auto?“ A ona: „To jsem dostala od Husáka za to, jak jsem zvládla
Antichartu.“
Vyprávěla jste o tom studentům, které jste na Státní
konzervatoři učila herectví?
Proč? Ne!
červen 2014, Jan Dědek, Instinkt
foto: Tomáš Nosil a archiv
|
