titulní strana    kontakty a zdroje

Jiřina Švorcová

narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích
zemřela 11. srpna 2011 v Praze

Herečka, recitátorka, politička, členka ÚV KSČ. Jiřina Švorcová byla dvakrát provdaná, zůstala bezdětná. Tituly: zasloužilá umělkyně, nositelka Řádu práce a Řádu Vítězného února a další.
  životopis


 
Jiřina Švorcová    Žena za pultem    Okres na severu    film a divadlo    e-shop

Hana Maciuchová v Instinktu: Švorcová dostala za Antichartu auto

Už devět let hraje v nekonečném seriálu, což jí opakovaně vynáší ceny pro nejoblíbenější herečku v zemi. „Scenáristům do toho mluvím. Chci, aby moje postava neztrácela humor,“ říká. Po čtyřiceti letech opustila Divadlo na Vinohradech a nové role už si vybírá sama. Pokud zrovna nehraje, cestuje – hlavně za vínem. INSTINKTU vyprávěla i o tom, jak to bylo s Jiřinou Švorcovou a bílou šestsetrojkou od Husáka.

Jak vzpomínáte na své seriálové postavy – prodavačku z lahůdek Olinku Škarapesovou a manželku primáře Arnošta Blažeje?
Seriál Žena za pultem se točil v roce 1976 a do půl roku už jsem hrála Blažejovou. V televizi se tak oba seriály objevily prakticky současně a já prvně zažila masivní popularitu. Byla jsem zasypaná dopisy a nabídkami k sňatku! Ale měla jsem štěstí, že obě role byly hodně odlišné.

V čem? Můžete to rozvést?
Na jedné straně temperamentní Olinka, kterou nic nenechá v klidu a všechno musí komentovat, takže bez ustání mele – dodnes si pamatuji, že když jsem se učila její texty, měla jsem pocit, že se mi z té spousty slov zadře šedá kůra mozková. Na straně druhé Alena Blažejová – podváděná a umanutá. Co jí také zbývalo, když měla za manžela Blažeje!

Mimochodem, jak se vám v Ženě za pultem hrálo s vaší divadelní kolegyní Jiřinou Švorcovou?
Nemůžu si stěžovat. Nedá se říct, že bychom byly přítelkyně, ale jako kolegyně byla normální. Nikdy se neprsila, měla svou pozici v divadle jistou. Ovšem pokud došlo na politická témata, přestávaly jsme si rozumět. A to, co udělala s Antichartou, byla neuvěřitelná sviňárna. Tím spíš, že to provedla svým hereckým kolegům. To se prostě nedělá a já jí to nikdy neodpustila.

Co přesně máte na mysli?
Všechno kolem Anticharty je obrovský chaotický kýč. Málokdo z nás věděl, že den předtím, než nás svolali na schůzi herců do Národního divadla, vyšla nějaká Anticharta. Alespoň já kdybych to věděla a měla ji podepsat, tak samozřejmě řeknu, ať mi ji ukážou, že si ji chci nejdřív přečíst. To se ovšem nestalo, namísto toho nás nechali podepsat prezenční listiny. Později vznikla hysterie, že by si snad všichni, jejichž podpisy se pod touhle listinou objevily, měli podřezat žíly. Tak toho jsem daleka! Neudělala jsem nic, za co bych se měla stydět. Jiná věc je, že Jiřina Švorcová vzala námi signované prezenční listiny a označila je za podpisy Anticharty. To byla její práce.

To víte určitě?
Řeknu vám úplně nejhorší pointu tohoto tragického příběhu. Divadlo na Vinohradech mělo tenkrát vazby nejenom s řadou oblastních divadel, ale i s některými podniky, mimo jiné s jedním v Otrokovicích. A nedlouho po uvedení Ženy za pultem na obrazovky jsme tam byli Pepíček Bláha, Jířa Švorcka a já pozváni na besedu. A najednou přijede bílá šestsettrojka a z ní vystoupí Jiřina. Ptám se jí: „Ježíš, co je to auto?“ A ona: „To jsem dostala od Husáka za to, jak jsem zvládla Antichartu.“

Vyprávěla jste o tom studentům, které jste na Státní konzervatoři učila herectví?
Proč? Ne!

červen 2014, Jan Dědek, Instinkt
foto: Tomáš Nosil a archiv