titulní strana    kontakty a zdroje

Jiřina Švorcová

narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích
zemřela 11. srpna 2011 v Praze

Herečka, recitátorka, politička, členka ÚV KSČ. Jiřina Švorcová byla dvakrát provdaná, zůstala bezdětná. Tituly: zasloužilá umělkyně, nositelka Řádu práce a Řádu Vítězného února a další.
  životopis


 
Jiřina Švorcová    Žena za pultem    Okres na severu    film a divadlo    e-shop

Jiřina Švorcová: Zažívám vrchol kariéry

O herečce Jiřině Švorcové nebylo léta slyšet. Nyní se rozhodla vydat další knihu rozhovorů, která spatří světlo světa na podzim, v níž otevřeně hovoří nejen o svých rolích, ale i kolezích. Před časem jí také vyšlo album poezie Naše sny. Povídání jsme však začali právě reprizovaným seriálem My všichni školou povinní, na nějž prý nerada vzpomíná.

Mohu se zeptat proč?
Tuhle práci jsem vzala na naléhání pana režiséra Ludvíka Ráži, kterého jsem si velice vážila. Podle mého soudu napsali postavu zástupkyně ředitelky do seriálu pouze proto, aby tam byla nějaká ideologická pracovnice. Několikrát se nám totiž na place stalo, že jsme si s Věrou Galatíkovou musely rozdělovat její repliky, protože bych jinak celou dobu mlčela. Nebyla to figura, která by měla tělo, charakter... A druhá věc. Všichni cítili, že dělám roli ,,druhé kategorie" a okamžitě tak se mnou i začali zacházet - jako s herečkou druhé kategorie. Ještě dnes se na ten seriál nerada dívám. Vždycky mám pocit, že v něm neřeknu dobře ani jednoduchou větu: ,,Dobrý den, jak se máte?" Tehdy jsem pocítila, co pro herce znamená ztráta sebevědomí a jistoty, bez nichž nemůžete v klidu vylézt na jeviště ani před kameru. Shrnuto jednou větou: Při natáčení My všichni školou povinní jsem se cítila jako nahá v trní.

Který český seriál považujete za nejlepší?
Špičková byla Sanitka. V ní se mi nelíbila jen postava Evy Hudečkové. Ne že bych proti ní jako herečce něco měla, ale její rozevláté vlasy, se kterými neustále "pracovala", lezly na nervy nejen mně, ale i mnoha dalším lidem. Nechápala jsem, jak to režisér mohl připustit, protože to její figuru dost shazovalo. Hodně mě oslovil i Okres na severu. Velice ráda bych ho znovu viděla. Na danou dobu totiž ukazoval práci tajemníka a vůbec celou tuto problematiku z velice kritického hlediska. Myslím, že by měl i dneska co říci. Všeobecným katastrofi ckým propadákem pak byla Plechová kavalerie.

A co třeba Žena za pultem?
(usměje se) Na to se mě přece ani nemusíte ptát! S postavou Anny Holubové jsem si hodně rozuměla a měla ji ráda. Nedělala mi vůbec problémy. Celkem jsem chápala i její tápání, zda se rozvést, nebo ne. Jen se mi nelíbilo, když Anna svému bývalému muži v určitý moment dovolila vstup do ložnice. Jenže takhle to prostě bylo napsané, a tak se to taky muselo natočit.

Dostala jste po sametové revoluci nějakou filmovou, televizní či divadelní nabídku?
Po listopadu? (zamyslí se) Na požádání režiséra Petra Zelenky jsem recitovala ve fiktivním dokumentu o skupině Visací zámek, který byl před revolucí jaksi v "podpalubí". Pořad končil tím, že se znovu dostali na výsluní a já v roce 200x recitovala texty jejich písní. Šla jsem tam v šedivé paruce jako zestárlá Švorcová a považovala to za krásný fór, víceméně za poctu. V rozhlase jsem dělala už jen jednu menší roli a u mikrofonu se setkala pouze s Jardou Moučkou. Od té doby nic, nic, nic a dlouho nic, až mi Tomáš Töpfer jednoho dne nabídl roli v divadle. Protihráčkou mi měla být Jiřina Jirásková. Jednalo se o příběh dvou hereček, které spolu třicet let nemluví, protože jedna druhé přebrala chlapa, což bylo půvabné téma v rámci životních zkušeností a osudů nás obou. Dost se mi ta hra líbila, nabídku jsem samozřejmě přijala, jen jsem Tomášovi řekla, že s tím určitě "narazí". On tehdy odpověděl: "No to bych se na to podíval!" No, nepodíval, protože pochopitelně narazil a z inscenace sešlo. Po nějakém čase jsem se potkala s Jiřinou Jiráskovou a ta mi řekla, že to bylo zřejmě kvůli ní, měla prý hodně práce. Pak mi nabízela Hana Gregorová v Divadle Radka Brzobohatého roli vysloužilé, ale stále aktivní prostitutky ve hře Nejstarší řemeslo. No, uznejte, že jsem nemohla dát příležitost bulvárnímu tisku k titulkům typu: Švorcová se vrací na jeviště jako stará kur...! (směje se)

Vzala byste ještě dnes nějakou roli ve filmu či seriálu?
Záleželo by na mnoha okolnostech. Nemohla bych třeba dělat věc, která by nadmíru dehonestovala minulou dobu. I kdyby mi třeba režisér Zdeněk Troška nabídl roli ve své komedii nebo v pohádce, obávám se, že bych ji už kvůli nervům a průduškám nezvládla. A taky bych nemohla slíbit, že v den, kdy pro mě přijedou, budu schopná všechno odehrát. Nehledě na dávnou pravdu: Všeho do času.

Co jste si říkala po stažení "vašeho dílu" pořadu Po stopách hvězd?
Dost jsem se tomu divila. Vlastně mi tím udělali reklamu, protože lidi si začali říkat, co tam asi muselo být, když to zakázali. Je mi trapné a směšné, když ze mě v době, kdy zvítězila pravda a láska, udělali trezorovou herečku. Svým způsobem vlastně zažívám vrchol kariéry. (usměje se)

A které období svého života tedy považujete za nejšťastnější?
Víte, na podobné otázky se vždycky těžko odpovídá. Možná to byly mé divadelní rozjezdy nebo doba studií, leč jednalo se o léta padesátá, takže ani tenkrát nic nebylo úplně bez šrámů. Stoprocentně šťastný podle mého názoru nemůžete být asi nikdy. (v tu chvíli vidí z okna přicházet svého synovce s dětmi, rozjasní se štěstím, začne se usmívat a zavolá: Hele, mladí jdou!)

Text: Jiří Land, foto: archiv TV Revue
vyšlo v 2. polovině roku 2009