Miroslav Graclík - muž, který vrátil na scénu herečku Jiřinu Švorcovou
Prožila s jeho pomocí návrat na stránky tisku, knižní pulty i
televizní obrazovku. Stali se s z nich kamarádi. Jiřina Švorcová a
spisovatel Miroslav Graclík. Přestože byli každý z jiného soudku, jiné
generace a jiného politického úhlu, rozuměli si. Zveřejňujeme dotazník
Mirka Graclíka (1967) na téma "Já a paní Jiřina".
Televize
V dobách, kdy hlásala komunistické myšlenky na ÚV KSČ, jsem byl dítě a
zaregistroval jsem ji v Dietlově seriálu Žena za pultem, kde mi podobou
tak trochu připomínala mámu. Fascinovala mě také v televizním záznamu
divadelního dramatu Matka, který jsem jako malý viděl.
Pohádky
Rád jsem si pouštěl na gramofonu LP desku s pohádkami Boženy Němcové,
kde byla v roli vypravěčky. Toto album patřilo spolu se Spejblem a
Hurvínkem mezi mé nejoblíbenější.
Politika
Její politická činnost před listopadem 89 šla mimo mé tehdejší rozlišovací
schopnosti, i když jsem ji několikrát zahlédl v televizi jako plamenného
řečníka nebo recitátorku mnohdy příšerných komunistických básníček.
Osobně
Poprvé jsem se s Jiřinou Švorcovou setkal v roce 2001, kdy se chystala
televize Prima uvést na obrazovky seriál Žena za pultem. To jsem již žil
v Praze a pracoval jako reportér titulních stran nejčtenějšího bulvárního
deníku Blesk. Dostal jsem za úkol udělat s paní Švorcovou u příležitosti
jejího návratu na obrazovku rozhovor. Trochu mě to zaskočilo, říkalo se,
že s novináři nekomunikuje. Přesto jsem si sehnal její telefon a zavolal jí.
Kamarádi
Sešli jsme se u ní doma. Byla milá, příjemná, skromná a otevřená. Když jsem
jí potom přinesl rozhovor k autorizaci, nic z něj nevyškrtla a za vším, co mi
řekla, si stála, což bylo sympatické, protože v tom byla mezi umělci spíš
výjimkou. Takto jsme spolu udělali do Blesku několik článků a rozhovorů a
myslím, že se z nás časem stali kamarádi.
Niterně
K Ženě za pultem se mi vážou i velmi osobní až niterné vzpomínky, a
aniž by to Jiřina Švorcová tušila, prožil jsem tenkrát při sledování
seriálu jako čerstvě zamilovaný jedny z nejkrásnějších okamžiků v životě.
Pocit nespravedlnosti
V roce 2008 jsem produkoval vydání jejích básní na CD nazvaném Naše sny,
které vydaly Levné knihy a dodnes ho s úspěchem prodávají. Stejně tak mě
potěšil Alan Piskač z vydavatelství Fonia, když mě na konci roku 2009
oslovil, zda bych s paní Švorcovou připravil CD jejích hereckých vzpomínek.
Je to paradox, že jako antikomunista jsem produkoval bývalou národní
umělkyni, držitelku těch nejprestižnějších komunistických vyznamenání
a členku všemocného ÚV KSČ, ale vyprovokoval mě k tomu pocit
nespravedlnosti. Jiřina Švorcová zůstala přes 20 let od listopadu 89
naši jedinou zakázanou herečkou.
Kniha
Při jednom fotografování jsem jen tak plácl, že bychom spolu mohli
udělat něco jako rozhovorovou knížku. Jiřina Švorcová neřekla ne. A
tak jsem se v létě 2009 začali scházet a povídat si. Najednou jsem se
přistihl, že se na ta podvečerní dvouhodinová setkání v obýváku jejího
bytu docela těším. Kniha "Jiřina Švorcová osobně" vyšla na podzim 2010
a zhruba rok poté, na podzim 2011 chystám její pokračování.
Chybí
8. srpna 2011 herečka zemřela. S Jiřinou Švorcovou jsem se potkával
v posledních deseti letech nepravidelně, ale v posledních dvou to bylo
docela intenzivní, takže mi chybět bude. Vzpomínat na ni budu jako na
otevřenou a upřímnou starou paní, která byla srovnaná s životem
jaký žila.
foto 2: titulní stránka Blesku, na které je vůbec první článek Mirka
Graclíka s Jiřinou Švorcovou. Vyšel 12. června 2001.
vytvořeno s použitím materiálů z knihy "Jiřina Švorcová osobně"
foto:
| 
