titulní strana    kontakty a zdroje

Jiřina Švorcová

narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích
zemřela 11. srpna 2011 v Praze

Herečka, recitátorka, politička, členka ÚV KSČ. Jiřina Švorcová byla dvakrát provdaná, zůstala bezdětná. Tituly: zasloužilá umělkyně, nositelka Řádu práce a Řádu Vítězného února a další.
  životopis


 
Jiřina Švorcová    Žena za pultem    Okres na severu    film a divadlo    e-shop

Exkluzivně pro Vlastu: Kamila Moučková o komunistické ikoně a Jiřině Švorcové

Legendární hlasatelka Kamila Moučková a herečka s komunistickým přesvědčením Jiřina Švorcová byly politické rivalky, ale přitom velké kamarádky. Zajímavý článek vyšel v časopisu Vlasta.

Jak se přihodilo, že se tyto dvě ženy sblížily? Určitě tomu dopomohl stejný ročník narození – 1928 a podobné kulturní zájmy. V první polovině padesátých let byla Kamila Moučková vdaná za MUDr. Josefa Moučku, který byl pověřen lékařským dohledem nad herci Vinohradského divadla. „Míval tam služby, a tak kdykoli to šlo, chodila jsem do divadla s ním,“ vypráví Kamila, která jako dívka hrála v Horáckém divadle v Jihlavě.

Mladá garda
Hvězdami vinohradské scény tehdy byla parta, která si říkala Mladá garda podle stejnojmenné úspěšné inscenace. Kromě Jiřiny Švorcové do Mladé gardy patřili Jiří Vala, Jiřina Jirásková, Jiří Pleskot a Vlasta Chramostová. První čtyři jmenovaní spolu nějakou dobu bydleli pod jednou střechou – ve zkonfiskovaných bytech v domě U Hájků v pražské ulici Na Poříčí. Jirásková byla vdaná za Pleskota, Švorcová byla zamilovaná do Valy.

Jenže pak se kamarádství pokazilo, když Jirásková Jiřině Valu přebrala. Parta se rozpadla a Jiřina Švorcová si začala budovat byt ve Vlašské ulici. Stavba se protahovala, a Kamila jí mezitím nabídla, aby se nastěhovala k ní. Právě se totiž rozvedla s nevěrným lékařem Moučkou a ve velkém bytě zůstala sama s dvěma dětmi.

Horoucí srdce a Zahajda
Kamila se v té době ocitla s Jiřinou Švorcovou i před kamerou v kriminálním filmu Tereza. V roce 1962 pak Švorcová natáčela s Otakarem Vávrou životopisný snímek Horoucí srdce, v němž ztvárnila hlavní roli, spisovatelku Boženu Němcovou. „Byla jsem se za ní podívat na place a mám z toho dokonce fotografii,“ ukazuje nám Kamila Moučková snímek z nádraží Těšnov, které už dnes neexistuje.

„Božena Němcová měla vysoké čelo a Jiřina si kvůli podobě musela nechat vyholit vlasy. Čemu jsme se tak strašně smály, to už si ale nepamatuju.“ Jiřina Švorcová ovšem ovlivnila život Kamily víc, než tehdy mohla tušit. Když dostavěla byt a chtěla kamarádce vrátit klíče, řekla jí: „Představ si, k nám do divadla nastoupil takový modrooký kluk z Děčína. Je úplně zlatej, ale chudák nemá kde bydlet, a tak přespává v pánské šatně na rozkládacím křesle. Co kdybys ho na chvíli k sobě vzala?“

Kamila se na toho zlatého kluka šla podívat – a klíče od jejího bytu si nechal jednatřicet let. Byl to Jiří Zahajský, zkrátka Zahajda.

Cesty se rozešly
Kamila Moučková zažila slavnou éru televizní hlasatelky, která vyvrcholila během tzv. Pražského jara 1968, kdy vysílala i osudného 21. srpna, dokud ji ze studia nevyvedli ozbrojení sovětští okupanti. V roce 1970 ji z televize propustili. Zato Jiřina Švorcová se naopak dostávala do vysokých stranických funkcí a s Kamilou se názorově rozešly.

„Nikdy ale nikomu neublížila, naopak vím, že hodně lidem pomohla,“ říká Kamila Moučková. „Když jsme s Jiřím slavili deset let od seznámení, byla už normalizace. On přesto koupil kytku a šel za ní do divadla, aby jí poděkoval za to, že nás dala dohromady.“

Poslední návštěva
V březnu letošního roku se Kamila zničehonic rozhodla, že půjde Jiřinu navštívit. „Návštěva se nakonec protáhla na čtyři hodiny. Najednou mi Jiřina řekla, že mi musí něco ukázat. Zavedla mě do ložnice, kde měla pověšenou posmrtnou masku Boženy Němcové. Žasla jsem nad tím a ona se smála: ‚Ty si nepamatuješ, že´s mi ji dala k premiéře Horoucího srdce?‘ Já jsem to skutečně zapomněla. Protože ale Němcovou miluju, požádala jsem ji, jestli by mi z ní Iva, manželka Jiřinina synovce, která dělá nádhernou keramiku, neudělala kopii. Jiřina slíbila, že to zařídí."

"Ten den jsme se viděly naposledy. A najednou mi Iva volala, ať si pro tu masku přijedu. Dovezla jsem ji domů a pověsila do své ložnice. Tři dny nato Jiřina zemřela.“

Blanka Kovaříková, časopis Vlasta
foto: spolupracovníci časopisu Vlasta, archiv