Životopis Jiřiny Švorcové
Narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích u Hradce Králové. Zemřela 8.
srpna 2011 v Praze ve věku 83 let. Měla tři sourozence, starší bratr Václav
byl dlouholetým členem činohry Národního divadla. Jiřina Švorcová byla dvakrát
provdaná, zůstala bezdětná. Tituly: zasloužilá umělkyně, nositelka Řádu práce
a Řádu Vítězného února a další.
Žila v Chocni, ale po smrti otce se rodina přestěhovala do Prahy, kde si její
matka otevřela na Žižkově hospodu. Vyrůstala v katolické rodině, zpívala v
kostelním sboru, matka byla silně věřící. Studovala učitelský ústav, ale za
války přešla na konzervatoř, ze které se v roce 1946 stala DAMU.
V roce 1946 vstoupila do KSČ. Od roku 1941 statovala v Divadle na Vinohradech,
po DAMU nastoupila do divadla v Hradci Králové, odkud v roce 1951 přešla do
Divadla Čsl. armády dnešního Divadla na Vinohradech, kde byla v angažmá až do roku
1989, kdy nedobrovolně odešla do důchodu. Od roku 1976 byla členkou ÚV KSČ
a v roce 1972 byla zvolena předsedkyní Svazu českých dramatických umělců.
Ačkoliv divadlo milovala, největší hereckou slávu jí přinesl až televizní
Dietlův seriál Žena za pultem. Film a televize
jí příliš hereckých šancí nedávaly, možná i z důvodu jejích mnoha
stranických povinností vyplývajících z členství v ÚV KSČ i z funkce
předsedkyně Svazu českých dramatických umělců. V roce 1977 přečetla v
Národním divadle Antichartu a svůj celoživotní boj za ideje komunismu
nikdy neopustila, ani po listopadu 1989. Po revoluci se pro ni žádné role
již nenašly. Neúspěšně v roce 1996 kandidovala do Senátu.
Filmy: Vítězství, Temno, Cesta ke štěstí, Nad námi svítá, Přicházejí z tmy,
Vstup zakázán, Král Šumavy, Zlé pondělí, Smyk, Tereza, Reportáž psaná na oprátce,
Pouta, Horoucí srdce, Člověk není sám, Jakou barvu má láska, Putování Jana
Amose.
Televizní inscenace: Co dělat?, Pomozte mi, Terezo, A zvítězila pravda
dělníkova, Poslední koncert, Balada z Karlína, Kamenný most, Neprovdaná paní
Rosita, Neznámá hvězda, Zrození hvězdy, Kremelský orloj, Paní Marjánka,
matka pluku aneb Ženské srdce, Než poznáš úsměv. Televizní záznamy divadelních
inscenací: Radúz a Mahulena, Loupežník, Tvrdohlavá žena, Věčně mladá historie,
Matka, Poslední léto. Rozhlas: seriál Jak se máte Vondrovi?
Televizní seriály: Matka, Žena za pultem, Okres na severu, My všichni
školou povinní, Gottwald.
Televizní medailony: Hlasemi i srdcem, Zpověď Jiřiny Švorcové, 80. narozeniny
Jiřiny Švorcové, Po stopách hvězd (natočeno v roce 2008, odvysíláno až po smrti
Jiřiny Švorcové v srpnu 2011 - "trezorový" snímek), Tajemství Jiřiny Švorcové
(natočeno v roce 2010, TV Barrandov - poslední dokument o Jiřině Švorcové).
Alba: Portrét herečky (1979), Naše sny (2009), Audiovzpomínky (2010),
podíl na asi 60 albech pohádek, poezie a záznamů z divadelních her. Knihy:
Býti Švorcovou (2000), Jiřina Švorcová osobně (autoři: Miroslav Graclík,
Václav Nekvapil, rok 2010), Jiřina Švorcová - Poslední role života (autoři:
Miroslav Graclík, Václav Nekvapil, rok 2011).
použité prameny:
internet, časopisy a knihy Jiřina Švorcová osobně a Jiřina Švorcová -
Poslední role života (autoři Miroslav Graclík a Václav Nekvapil)
foto: sbírka Miroslava Graclíka
|
