Prodavačka Anna se vrací
Dnes večer se na české televizní obrazovky po mnoha letech vrácí
normalizační televizní seriál "Žena za pultem", v němž hraje hlavní
roli někdejší režimní funkcionářka a dosavadní horlivá podporovatelka
KSČM, herečka Jiřina Švorcová. Televize PRIMA bude příhody "ženy Anny
- prodavačky z lahůdkářství" vysílat každý týden v hlavním vysílacím
čase a věří ve vysokou sledovanost. Řada lidí, pro něž je zmíněné
dílko jedním ze symbolů velmi odpudivého období, se nicméně na tento
programový tah dívá s nelibostí.
Programoví specialisté z TV PRIMA jistě vědí, že se jim vysílání
"Ženy za pultem" bohatě vyplatí. Mohli si to koneckonců ověřit,
neboť už pustili seriály "Malý pitaval z velkého města", v němž je
adorována uvědomělá socialistická policie, a "Chalupáři", kde se zas
může divák pokochat "roztomilostí rázovitých postaviček", oddávajících
se rozšířené české normalizační zálibě, jež se mohla rozvinout díky
předchozí devastaci českého venkova.
"Žena za pultem" se z této produkce vymyká snad jen tím, že ji hraje
legendární Jiřina Švorcová: jinak je to běžná, to jest od A do Z
prolhaná socrealistická banalita, při jejímž sledování člověk buď trpí
jako zvíře, anebo se po zkonzumování určité dávky alkoholu poněkud
zvráceným způsobem baví.
To šlo i u majora Zemana. Scéna, v níž se mezi sektorovými kulisami
rodí láska estébáka a kádrovačky má dnes svébytný půvab, podobně jako
postelová rozmluva Švorcové s hercem Haničincem nebo milostné zápletky,
klikatící se mezi vlašským a bramborovým salátem.
Jakoby se komunističtí kreativci kdysi dopustili nevědomé parodie. Při
tom všem ale zůstává nesporný fakt, že normalizační seriály jsou dílem
propagandistů, kteří se naučili televizi, herce i režiséry mistrně využívat -
jednou k falšování historie, podruhé k přímému prosazování ideologie a potřetí
třeba jen k šíření dojmu, že se v socialistickém ráji dá docela dobře žít,
pokud se člověk zabývá jen věcmi, kterými se zabývat má a nepřidělává
zbytečně potíže ostatním.
Obhájci vysílání "Ženy za pultem" většinou argumentují právě tím, že si
všichni užijí spoustu legrace a že při tom aspoň padne mýtus o tehdejší
kvalitní televizní tvorbě, přesahující tu současnou. A dodávají, že
zakazovat se taková věc stejně nedá, respektive nesmí, a že je to navíc
dokument doby.
Potíž je v tom, že úvahy i pocity žurnalistů či intelektuálů se dost
často míjejí s myšlenkovými pochody spousty jiných lidí: neexistuje
žádný průzkum, který by zachycoval diváckou motivaci nebo aspoň věkovou
strukturu, který by říkal, kdo se kouká z recese a kdo nostalgicky
vzpomíná na herecké výkony zasloužilých a národních umělců. Jinak řečeno:
volič KSČM bude Jiřinu Švorcovou zřejmě sledovat s poněkud jinými
pocity, než zarytý antikomunista.
Zakázat "Ženu za pultem" je samozřejmě hloupost a navíc neproveditelná -
těžko říct, kolik dalších věcí by musel zákaz postihnout a kdo by to
určoval. Jenomže vymezovat se proti zákazu je zároveň trochu zavádějící:
jednak ho nikdo soudný nenavrhl a jednak z faktu, že něco nelze zakázat,
ještě nevyplývá, že je dobře, když se to bude šířit.
Argument, že jde o "dokument doby" zase zavání alibismem: všichni vědí,
že PRIMA "Ženu za pultem" nevysílá kvůli dokumentární hodnotě, nýbrž kvůli
zisku. A navíc, když někdo potřebuje vidět všeobecně známý "dokument",
obyčejně si ho jde vyhledat a nečeká, až mu ho někdo přinese pod nos.
Otázka, zda normalizační seriály vysílat či nevysílat ve skutečnosti
není otázkou zákazu, ale míry vkusu a soudnosti: u televizních stratégů,
kteří je pouštějí do světa, i u části společnosti, která je ochotně a bez
debat přijímá. S malou nadsázkou se dá říct, že Češi budou z postkomunismu
venku ve chvíli, když je pitavalové a ženy zpoza pultu přestanou zajímat,
kdy se nyvaplatí nasazovat jako trhák v osm večer.
Adam Drda
česká redakce BBC
|
