EXKLUZIVNĚ z knihy (4) - Petr Haničinec alias Karel
Další velkou hereckou hvězdou z Divadla na Vinohradech, která v
seriálu zazářila, byl Petr Haničinec. Asi nejpeprnější scéna z celého
seriálu, která vstoupila do análů české kinematografie je ta, kdy Petr
Haničinec leží s Jiřinou Švorcovou v posteli a oba jsou polonazí.
„Každý se mě ptá na tu postelovou scénu. Pohoda! I když nejsem puritán,
dnešní polopornografické scény by tenkrát pro nás byly naprosto
nepřijatelné. A kvůli Ženě za pultem jsem byl dokonce soudně žalován.
Někdo přiopilý mi tehdy, když se seriál vysílal, volal a ptal se, zda
se vezmeme. Řekl jsem, že se už nikdy neuvidíme, že jedu do ciziny
stavět mosty. Tu osobu to tak vzalo, že když se potom dozvěděla o
mé lži, podala na mě žalobu pro narušování socialistického soužití,“
vzpomínal s úsměvem po letech Haničinec. Jeho Karel Brož totiž v
seriálu pracoval jako statik.
Jiřína Švorcová: „Petr Haničinec pro mě byl největším porevolučním
zklamáním. Vždycky jsem ho považovala za přítele a dobrého kluka.
Proto jsem nechápala jeho postoj při porevolučních jednáních v divadle,
kde byl předsedou schůze Občanského fóra. Asi to způsobila tehdejší
atmosféra a emoce, které v té době existovaly. To všechno bych ještě
přijala, ale nerozumím tomu, proč se pak ke mně nehlásil, když jsme
se po pár letech potkali na Václaváku. Já bych na druhý chodník
rozhodně nepřešla. Ale ať jsme si, co jsme si... Zlé patří minulosti.
Všechno jsme si v roce 2002 vyříkali a dokonce jsem byla u něj v
Bratronicích na besedě. Škoda, že už tu není, na druhou stranu ale
poslední dobou trpěl takovými bolestmi, že pro něj smrt byla
vysvobozením. Péťovi nikdy nemohu zapomenout, jak mě hlídal,
abych nezbabrala vrcholnou scénu v televizní Čapkově Matce. I v
Matce Kuráži nám bylo na jevišti spolu dobře. Ale samozřejmě, každý
jsme nějaký, jak se říká,“ prohlásila později Švorcová.
Její překvapení ve změně chování Petra Haničince k ní po »sametové
revoluci« v listopadu 1989 pramení především z toho, že Haničince
považovala nejen za kolegu, se kterým hrála v divadle a v televizi,
ale i za rodinného přítele. Manželé Haničincovi a Jiřina Švorcová s
mužem totiž jezdívali na společné dovolené, na kterých Haničinec fotil
a potom ji tyto fotografie dával i s vtipnými texty... Přátelství obou
hereckých legend skončilo listopadem 1989 kdy Haničinec jako předseda
Občanského fóra v Divadle na Vinohradech svolal spolu se Švorcové
nejlepší kamarádkou od mládí Jiřinou Jiráskovou schůzi, na které
Švorcové vyčetli všechny chyby socialismu a komunistů a pohrozili
jí, že pokud z divadla neodejde, začnou stávkovat. Otřesená Švorcová
ze zrady dvou nejbližších přátel z divadla i soukromí, podala hned po
schůzi výpověď a málem po čtyřiceti letech z milovaných Vinohrad odešla
do penze. Bohužel, ne všichni lidé, které považovala za přátele,
měli pevný morální kredit a charakter.
Ale takový je už život, že občas schytáme pořádných pár facek i od
lidí, od kterých bychom to rozhodně nečekali. Pojďme se vrátit k Ženě
za pultem a k legendární postelové scéně prodavačky Anny s jejím milým,
protože na ni zavzpomínala i sama Jiřina Švorcová: „Bylo to normální.
V jedné kritice zhodnotili, jak jsou filmaři blbí, protože když udělám
krok, abych otevřela nebo zavřela dveře, bylo vidět, že mám punčocháče,
že se ani do postele nesvlíknu. Viděla jsem z toho fotku a musím říct,
že nepůsobí dobře, když tam je Haničinec s celou svou hrudí takhle
vystavený. Z estetického hlediska je ho tam podle mne mnoho, byl
dost rozložitý. A natáčení této postelové scény s ním pro mě
nebylo příjemné ani nepříjemné. Navzájem jsme se s Haničincem
nepřitahovali. Byli jsme kamarádi, rozuměli jsme si a jako herečtí
partneři jsme si velice vyhovovali, ale aby to mezi námi jiskřilo,
nebo něco takového, tak to ne. Co bylo víc o hubu, to byly scény v
autě. Takové to muchlování a ruka na ručičku... Z toho se vylhat,
aby to bylo přirozené... Když to dělají mladí lidé, v šestnácti,
budiž, to je nádhera. Ale když to dělají čtyřicátníci, nám bylo
oběma přes čtyřicet, tak na to se musí jít velice opatrně, aby to
neztratilo humor a vkus,“ vypravovala herečka a také připomněla,
že Haničinec přepsal Dietlovi postelový dialog. „Milostné dialogy s
vědomím a s požehnáním Dietla přepisoval Haničinec. A myslím si, že
to Péťa přepsal velice dobře. Milostný dialog dvou dospělých lidí je
o hubu, musí být cudný a uvěřitelný. Třeba naše políbení v autě dalo
spoustu koumání, aby nebylo trapné, protože to je na hranici,“
uzavřela Švorcová. Haničincovu citlivost si sice Švorcová nemohla
vynachválit, ale trochu odlišně na něj vzpomíná Lenka Termerová.
„To byl zvláštní člověk, takový samorost. Když se dozvěděl, že já
mám za muže cizince, tak mi říkal: ,To ti nejsme dost dobrý, my
český kluci? To sis musela najít někoho zvenku?? On byl opravdu
samorost,“ prohlásila Termerová.
Jelikož se přeskakovaly scény i lokace, tak jednou z prvních scén,
kterou filmaři zaznamenávali na filmový pás byla slavná postelová scéna
Anny a Karla. „Přišla na řadu dost brzo, protože první prostředí, ve
kterém se točilo byl byt Anny Holubové. A v jednom zátahu se v něm
odehrály a natočily všechny scény ze všech dílů. Naše postelová scéna
byla někde uprostřed seriálu, takže jsme ji absolvovali hned v první
fázi natáčení,“ vzpomínala později Jiřina Švorcová. Ona slavná a na
dnešní dobu absolutně nevinná scéna v posteli ale i tak způsobila
pořádný rozruch. „Náměstek ministra kultury soudruh Holan, strašně
hodný pán, který mě měl moc rád, mi řekl: ,Jiřinko, ten seriál je moc
dobrý, já vím, že jsi herečka, ale ta postelová scéna... Vždyť jsi
přeci jenom členka Ústředního výboru, to nejde...? Ale to bylo z
takové láskyplnosti ke mně, jestli jsem si jako nepošramotila reputaci.
Bylo to úsměvné. Žádnou jinou dohru to nemělo. Také jsem později
slyšela, že byly postelové scény na příkaz Ústředního výboru vyškrtnuty,
ale je to nesmysl,“ tvrdí Jiřina Švorcová.
08. 03. 2014, Miroslav Graclík, Václav Nekvapil
foto: Miloš Schmiedberger
|
