Jiřina Švorcová: Měla prý pletky s Husákem a do smrti věřila v rudé zlo
Čtyřicet let hrála v Divadle na Vinohradech a mnozí na ni vzpomínali
jako na výbornou herečku. Moc rádi ji ale neměli, byla totiž aktivní
komunistickou funkcionářkou. Předsedala Svazu československých dramatických
umělců a i po sametové revoluci zůstala věrná komunistickým ideálům.
Zemřela před osmi lety a nikdy nepřestala věřit v komunismus.
Nikdy neuhnula ze svého přesvědčení. Její herectví oceňovali mnozí kolegové,
i když s jejími názory nesouhlasili. Jako o dobré herečce o ní mluvili i
Jaroslav Satoranský či Antonie Hegerlíková. Jiní s ní v šedesátých letech
přerušili kontakty, například Jiřina Jirásková, která o ní řekla: „Naše
postoje se v šedesátých letech rozešly a od té doby jsme se nestýkaly.“
Do komunistické strany vstoupila už v roce 1946 a nikdy z ní nevystoupila.
V době normalizace se začala prosazovat i v nejvyšší politice, stala se
předsedkyní Svazu československých dramatických umělců, a od roku 1976
byla dokonce členkou Ústředního výboru KSČ. Vedle herectví byla politika
její největší láskou. V osobním životě to tak snadné neměla. Byla sice
dvakrát vdaná, s druhým manželem se snažila o dítě, ale nebylo jim přáno.
Přestože nevěřila v Boha, v jednom z rozhovorů řekla: „Buď vám Bůh děti
dá, nebo nedá. Mně je nedal.“
Než se podruhé vdala, prožila několik románků. Mezi její milence patřili
Zdeněk Řehoř či Jiří Vala, kvůli kterému se chtěla rozvést. Ale rozvod
by asi nebyl politicky přijatelný. S malířem Vladimírem Šoltou žila v
luxusní vile na Ořechovce. Když se stala členkou Ústředního výboru KSČ,
začaly o ní kolovat řeči, že je milenkou dokonce prezidenta Husáka.
Tykali si, ale to prý podle jejích slov bylo normální, protože soudruzi
si nevykali. Zda to byla pravda, nebo se, se už nedozvíme.
Pokud jde o kariéru hereckou, tam zažila největší slávu v době, kdy se
objevil na obrazovkách seriál Žena za pultem. Ve filmu ztvárnila asi dvacet
rolí, mezi nejznámější patří postava Marie Rysové v Králi Šumavy. Tento
film natočil Karel Kachyňa. Měla krásný hlas, takže velmi často
spolupracovala s rozhlasem a dabingem, recitovala.
Negativně ji také proslavil její přednes Anticharty z ledna 1977
na shromáždění umělců v Národním divadle. O mnohých, kteří Chartu podepsali,
prohlásila, že "zběhli od praporu". Ne všichni na ni ale mají špatné
vzpomínky, některým kolegům prý pomohla, když byli v potížích. Pavel
Landovský o ní měl ale jiné mínění. Považoval ji sice za dobrou herečku,
ale hloupého a špatného člověka, který nevědomky podporoval totalitu.
Po roce 1989 už si nezahrála, její angažmá v divadle skončilo o rok později.
Navíc se k ní většina společnosti otočila zády a označovali ji i "za
komunistickou verbež". Jako herečka skončila, ale nadále se věnovala
politice. Na komunistických sjezdech i nadále recitovala, a v roce 1996
dokonce kandidovala do Senátu. Neuspěla. Zemřela po těžké nemoci v roce
2011 v léčebně dlouhodobě nemocných, bylo jí třiaosmdesát let. Nutno říct,
že mnozí po její smrti ocenili, že nepřevlékla kabát a nepoplivala si tím
celý svůj život, jako to udělali mnozí jiní.
22. srpna 2018 (Blesk pro ženy)
autor: redakce Blesk
|
