Když Michal David, proč ne třeba Jiřina Švorcová?
Zpráva, že prezident Zeman ocení státním vyznamenáním zpěváka Michala
Davida, není vůbec překvapivá. Je to především doklad, že prezident udělá
všechno proto, aby nakrknul kulturní obec, které nejapně říká pražská
kavárna. Člověka pak při takovém oznámení napadají různé konotace,
třeba proč nedat cenu in memoriam Jiřině Švorcové, vždyť i ona jistě
byla umělkyní, která pracovala celý život a stejně jako David „svým
uměním zlepšila život národa“.
Lid při pohledu na ni v Ženě za pultem jistě zapomněl na ohavnou
socialistickou realitu. Spílat prezidentovi za jeho volbu nemá žádný
smysl, nejlepší by bylo si „toho“ nevšímat, protože on jen čeká, jak
část veřejnosti, která mu pije krev, dá svému rozhořčení průchod.
A moc dobře ví, jak přestřeluje. A těší ho to.
Jenže jeho postoj má další neblahé souvislosti, i když si můžeme říkat,
že je to především jeho vizitka. Michal David cenu dostane, protože prý
celý život zpívá milionům lidí. To je tedy nekompromisní kritérium asi
jako jáma vybagrovaná buldozerem. Prezidentovi nevadí, že se chlapec
zařídil v každém režimu. Nevadí mu, že bolševikovi ochotně sloužil a že
spoluvytvářel Potěmkinovu vesničku v podobě šťastného života mladých v
socialismu, a to v dobách, kdy režim represe ještě stupňoval. Ne, on ho
naopak za to dekoruje, protože pěl lidu, a zlepšoval mu tak život. No jak
komu, že. Vždyť dělal ten nejprůměrnější popík pro nejširší publikum,
doslova kazil vkus. A je úplně jedno, že má na svém kontě vyprodané haly,
vysoké náklady desek a podobně, to je zase jen důkaz komerční úspěšnosti.
Celý názor autorky Jany Machalické najdete na
20. října 2018 (lidovky.cz)
autor: Jana Machalická
|
