Jiřina Švorcová dostala při natáčení Krále Šumavy zabrat, štáb ji stahoval do močálu
Šumava je krásná a romantická, ale také drsná a tvrdá. Je to kraj plný
jezer, bezedných slatí, tajuplných lesů a míst, střídají se tu ztracená
údolí i obzory obkroužené horami a kopci. Vede tudy i česko-bavorská hranice,
kde vznikala jedna z nejstřeženějších hranic železné opony.
Po únorovém převratu v roce 1948 stáli na jedné straně ti, kteří nechtěli
žít ve státě ovládaném komunisty, a na straně druhé ti, kteří jim v odchodu
„za kopečky“ měli zabránit. A právě tehdy se objevil i tajemný Král Šumavy
- pašerák, který ilegální uprchlíky převáděl skrz nebezpečné močály přes
hranici do Německa.
S tím vším se setkáte v dramatu Král Šumavy, které v roce 1959 natočil
režisér Karel Kachyňa (†79) podle scénáře Rudolfa Kalčíka (†53). Nicméně
jeho hlavním hrdinou není tento legendární převaděč, nýbrž muži zákona Karel
Zeman (Jiří Vala †76) a Václav Kot (Radovan Lukavský †88), kteří na Šumavě
střeží čs. státní hranici. Prvně jmenovaný se navíc zamiluje do místní
prodavačky Marie Rysové (Jiřina Švorcová †83), jejíž manžel uprchl do ciziny.
Právě Švorcová si při natáčen užila své. V jedné scéně se měla topit
v močálu, a aby vše působilo věrohodněji, měla kolem těla uvázané lano, za
které ji štáb stahoval pod hladinu. Kromě toho si musela pod šaty obléct
rybářský oděv, takže ji to opravdu táhlo ke dnu. Není divu, že na tuto scénu
vzpomínala herečka nerada. Každopádně močál, ve kterém mělo k události dojít,
na Šumavě nenajdete. Filmaři ho vytvořili uměle na louce u Prášilského
potoka poblíž jezera Laka.
Za hereččinými nepříjemnými vzpomínkami stála i nešťastná láska. Švorcová
měla během natáčení poměr s filmovým parťákem Jiřím Valou a byla do něj
zamilovaná až po uši. Jenže přelétavého kolegu jí pak přebrala nejlepší
kamarádka Jiřina Jirásková (†81). Pro Švorcovou to byla velká podpásovka,
s Jiráskovou navíc působila na jedné divadelní scéně! „Jak už to tak bývá,
vědělo to celé divadlo, jen já ne,“ popsala hořkou zkušenost herečka ve
své biografické knize Jiřina Švorcová osobně.
Točilo se na Kvildě, v jejím okolí a v Prášilech. Filmový štáb byl ubytovaný
ve 20 km vzdálené Horní Vltavici, protože koncem 50. let sice na Kvildě
byla hospoda, ale neměla upravené ubytovací prostory. Herci ale neměli první
dny do čeho píchnout. Kachyňa s Kalčíkem si vymínili, že film bude černobílý,
aby lépe vynikla ponurá atmosféra šumavských hvozdů, ale počasí jim nepřálo
– bylo pořád hezky. A oni potřebovali mraky, déšť a mlhu. Herci proto
zabíjeli čas v hospodě, kde popíjeli a hráli karty o sirky.
Jeden z místních vzpomínal, že Jaroslav Marvan (†72), který ve filmu hrál
inspicienta finanční stráže, si dával červené víno. Vladimír Menšík (†58),
který ztvárnil esenbáka, prý zase jezdil do Vimperku za nějakým svým „objevem“.
Král Šumavy měl předobrazy v reálných šumavských převaděčích. Jeden z nich
byl Kilián „Franz“ Nowotny (†71), který skončil jako obchodník se dřevem v
Bavorsku; druhý pak Josef Hasil (†95), který se v roce 1954 dostal do USA
a dožil v Illinois. O obou kolovaly legendy. Když snímek promítali v kinech,
z některých sálů se během přestřelky s Králem Šumavy ozývaly výkřiky:
„Hasila nechytili!“.
29. října 2020 (Super.cz)
autor: Sabina Lojdová
|
