Vnoučata tajně přikrývám larysou, říkala Vostrčilová v pultovce Anně Holubové
Ludmila Vostrčilová měla malou roličku v 6. díle seriálu Žena za pultem. Mihla
se téměř v jeho závěru, kdy přišla nakupovat do malé pultovky. V ní začala
po svatbě s Oskarem (Jaromír Hanzlík) pracovat řeznice Lada (Kateřina Burianová)
a Anna Holubová (Jiřina Švorcová) ji přišla zaučit v krájení ementálu. Lída řekla
podle scénáře pár vět, ale svým „třeštidlovským“ pojetím zákaznice diváky zaujala.
Do krámu přišla pro 20 deka, a dozvídáme se, že dělala kdysi v galanterii a
dnes pomáhá mladým hlídat děti. „Se snachou se nemůžeme shodnout, například
přikrejvání. Ona by je nechala při otevřeným okně a mně říká, že zchoulostiví.
Ale já vím svý, a tak je nechám bejt. A když odejde do práce, tak na děti jen
tak zlehka položím larysu. Ale musím hlídat, kdy se vrátí, abych tu larysu z nich
zase sundala. Člověk musí být pořád ve střehu, to nevíte, jak to unaví. A myslíte,
že za to mám nějaký vděk? Věřte mi, že v tý galanterii mi bylo líp,“ vychrlí
její postava na Annu Holubovou a vrazí i se salátem do právě příchozího Karla
Brože (Petr Haničinec).
Ludmila Vostrčilová (84 let), narodila se 29. 5. 1918, Místek, Rakousko –
Uhersko, zemřela 29. 3. 2003, Praha, Česká republika. Po absolvování konzervatoře
v Praze (1940) začínala v Ostravě. Po krátkých angažmá na různých pražských scénách
hrála od 1952 ve VD. Ve filmu byla nejčastěji obsazována do větších rolí na přelomu
50. a 60. let. Později hrála jen nepravidelně.
Herečka Lída Vostrčilová, dlouholetá opora Vinohradského divadla, se narodila jako
Ludmila Stýblová v Místku (dnešním Frýdku-Místku). Herectví vystudovala na dramatickém
oddělení Státní konzervatoře v Praze (1940) a pak se vrátila do rodného Slezska, kde
získala své první angažmá v Českém divadle moravskoslezském v Ostravě (1940-1943).
Již tady zaujala svou výraznou osobností, a i když ji zpočátku logicky neminuly role
naivních dívek a mladých milovnic, snažila se jim od počátků svého jevištního působení
dodat vytříbený humor a civilní přirozenou gestikulaci, přičemž její projev byl navíc
podpořen mimořádně fotogenickou tváří. Její profesní růst v počátcích značně ovlivnil
režisér Jan Škoda, který ji ještě v době okupace přivedl do Prahy, kde pak do konce
války působila na scéně Nový život v Alhambře, jako host se dvakrát objevila i na
jevišti Národního divadla.
Své poválečné působení spojila Lída Vostrčilová s Divadlem 5. května (1945-1948).
Vostrčilová na jevišti v té době excelovala především v představení Čert na zemi
(1946). Ve stejné době absolvovala také debut před filmovou kamerou, když byla oslovena
pro epizodní roli děvečky v historické veselohře NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946). Následující
rok jí pak přinesl hlavní úlohu Eržiky ve filmovém zpracování legendárního NIKOLY
ŠUHAJE LOUPEŽNÍKA (1947).
Po zániku Divadla 5. května a přechodu Lídy Vostrčilové do Divadla státního filmu
(1948-1951, dnešní Karlínské divadlo), a i když nadále ve filmu hrála, šlo jen o
vedlejší role (RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY, 1949; VZBOUŘENÍ NA VSI, 1949;
RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ, 1950). V padesátých letech pak hrála partnerku některého z
hlavních hrdinů v několika dalších filmech, které jsou však díky svému pojetí
dnes spíše zapomenuté. Hrála tak například po boku Karla Högra (NÁSTUP, 1952)
nebo Rudolfa Hrušínského (NA KONCI MĚSTA, 1956) a dalších.
Jestliže film dal Lídě Vostrčilové v padesátých letech jen mizivé příležitosti
(za celou dekádu hrála jen v sedmi titulech), o to více možností uplatnění svého
herectví nacházela v novém angažmá v Divadle na Vinohradech, kam nastoupila v
roce 1952 (tehdy instituce nesla název Ústřední divadlo československé armády) a
této scéně zůstala věrná až do svého odchodu na penzi více než čtyřicet let.
I v šedesátých letech a následujících obdobích ponechávali filmoví (i televizní tvůrci)
herectví Lídy Vostrčilové stranou svého zájmu a její výstupy před kamerou se odehrávaly
i v několikaletých intervalech. Z práce Lídy Vostrčilové pro televizi vedle několika
zdařilých inscenací stojí za zmínku postava paní Vandasové v hudebním cyklu PÍSEŇ PRO
RUDOLFA III. (1967-1968). Zatímco ve filmu hrála naposledy v roce 1988 (DOTYKY), nakonec
to byla televize, která jí poskytla poslední možnosti vystoupení před kamerou
(seriál NÁHRDELNÍK, 1992).
Při příležitosti pětasedmdesátých narozenin obdržela od nadace Život umělce ocenění
Senior Prix (1993). Zemřela o deset let později 29. dubna 2003 ve věku nedožitých 85.
narozenin, již téměř zapomenutá. Manželem Lídy Vostrčilové byl herec Josef Chvalina
(1920-1982), s nímž se seznámila již za války.
11. prosince 2020 (redakce)
autor:
|
