hlavní postavy
Anna Holubová, prodavačka
Jiřina Švorcová
Narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích u Hradce Králové. Zemřela 8.
srpna 2011 v Praze ve věku 83 let. Měla tři sourozence, starší bratr Václav
byl dlouholetým členem činohry Národního divadla. Jiřina Švorcová byla dvakrát
provdaná, zůstala bezdětná. Tituly: zasloužilá umělkyně, nositelka Řádu práce
a Řádu Vítězného února a další. Žila v Chocni, ale po smrti otce se rodina
přestěhovala do Prahy, kde si její matka otevřela na Žižkově hospodu. Vyrůstala v
katolické rodině, zpívala v kostelním sboru, matka byla silně věřící. Studovala
učitelský ústav, ale za války přešla na konzervatoř, ze které se v roce 1946
stala DAMU. V roce 1946 vstoupila do KSČ. Od roku 1941 statovala v Divadle na Vinohradech,
po DAMU nastoupila do divadla v Hradci Králové, odkud v roce 1951 přešla do
Divadla Čsl. armády dnešního Divadla na Vinohradech, kde byla v angažmá až do roku
1989, kdy nedobrovolně odešla do důchodu. Od roku 1976 byla členkou ÚV KSČ
a v roce 1972 byla zvolena předsedkyní Svazu českých dramatických umělců.
Ačkoliv divadlo milovala, největší hereckou slávu jí přinesl až televizní
Dietlův seriál Žena za pultem.
Žena za pultem po 30 letech
Od natočení seriálu Žena za pultem uplyne v roce 2007 přesně 30 let.
Herečka Jiřina Švorcová je dnes penzistkou, která pravidelně recituje
revoluční básně na mítíncích KSČM. V rozlehlém bytě v pražské vile,
která svou velikostí připomíná činžák, žije sama - jen s malým pudlíkem.
Na stěnách má obrazy od svého manžela Vladimíra Šolty a ve vitrínách v
pokojích plno sošek a stovky knih. Sama dobře ví, že role Anny Holubové
ji zapsala do povědomí veřejnosti nejvíce.
Pro deník Blesk svého času v rozhovoru uvedla, že do pokračování Ženy
za pultem po třiceti letech by určitě nešla. „Ani náhodou! To by byla ta
největší blbost! Vždycky, když se v něčem dobrém pokračuje, tak to
dopadne špatně. To by bylo něco jako Rodinný pouta - chraň mě pánbůh!“.
Postěžovala si také, že v současné době chybí českému seriálovému umění
zdatní scénaristé. Připouští, že poptávka po Ženě za pultem „... po letech“
by možná byla ... „Ale to by ještě mezi námi musel být Dietl!,“ který
by ji dokázal s úspěchem napsat. A co slavná postelová scéna z Ženy
za pultem, kterou sehrála s Petrem Haničincem? „Dietl byl skvělý
scenárista, ale milostný dialog napsat neuměl. Tak jsme ho s Petrem
Haničincem sami přepsali, s Dietlovým svolením.“ Po letech také
připouští, že na dobu, ve které seriál vznikl, byla zmiňovaná postelová
scéna docela choulostivá ... „Hm, řekla bych, že je tam toho vidět
až zbytečně moc,“ konstatuje s úsměvem Jiřina Švorcová, která už pro
mnohé zůstane navždy Annou z lahůdek.
Karel Brož, přítel Anny
Petr Haničinec
Petr Haničinec se narodil 15. září 1930. Ve věku 77 let podlehl rakovině.
Stalo se tak 7. listopadu roku 2007. Po absolutoriu DAMU hrál Petr
Haničinec v Pardubicích (1953-56), v Divadle S. K. Neumanna (1956-62) a
od roku 1962 je členem Divadla na Vinohradech v Praze. Charakterní herec
s bohatým realistickým výrazovým rejstříkem od robustního projevu až po
překvapivě ztišené, sebezpytující polohy. Vytvořil desítky rolí v současném
i klasickém divadelním repertoáru (Mefisto, Goethe: Faust; Tětěrev,
Gorkij: Měšťáci). Současně byl zaměstnávaným představitelem postav
vojáků, stranických funkcionářů, dělnických ředitelů, kriminalistů a
podobných kladných reprezentantů socialistické společnosti v různých
filmových žánrech (Tenkrát o vánocích, Kronika žhavého léta, Kam nikdo
nesmí). Často hrál v televizi (spolu s kolegy z "televizního" Vinohradského
divadla) většinou kladné typy v seriálech normalizační dramaturgie 70.
a 80. let (Žena za pultem, Dobrá voda, Cirkus Humberto); výjimkou byla
postava kolaboranta a poté typického stranického aparátníka v posledním
Dietlově seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře. Bohatá byla jeho spolupráce
s rozhlasem a dabingem. Jeho první ženou byla Štěpánka Haničincová, jejíž
dětské televizní pořady vyplňovaly televizní obrazovku téměř 40 let
(1953-90).
Petr Haničinec o Ženě za pultem
"Sledoval jsem letité váhání televizí, zda vysílat, či nevysílat.
Hlavním důvodem byla určitě osobnost Jiřiny Švorcové. Nikdo si s ní
nechtěl "polepit" svůj mravní profil. Ale ona byla výborná herečka a
při natáčení velká profesionálka. Na seriál vzpomínám tak, že to pro mě
byla dobře odvedená práce na dietlovském seriálu o obyčejných lidech,
za kterou se snad nemusím stydět. Role nebyla těžká. Každý se mě ptá
na tu postelovou scénu. Pohoda! I když nejsem puritán, dnešní
polopornografické scény by tenkrát pro nás byly naprosto nepřijatelné.
A kvůli Ženě za pultem jsem byl dokonce soudně žalován. Někdo přiopilý
mi tehdy, když se seriál vysílal, volal a ptal se, zda se vezmeme.
Řekl jsem, že se už nikdy neuvidíme, že jedu do ciziny stavět mosty.
Tu osobu to tak vzalo, že když se potom dozvěděla o mé lži, podala na
mě žalobu pro narušování socialistického soužití," uvedl Petr Haničinec.
publikováno 7. listopadu 2007
|
